To vám bylo takhle

Pár dní zpět jsem se bavil s jednou neznámou dívkou a ona po chvilce: „To jste pořád tak veselý, nebo jste teď opilý?“ Přiznám, že v tu chvíli byla pravdivá celá otázka:)

Nicméně. Smích je svátkem obličeje, říkal Jan Werich. A já jsem celoživotně dobře naladěný člověk a tak fotit svatby, které jsou o radostném okamžiku života je velmi příjemné. Líbí se mi prožívat s rodinami celý den a dělat občas vtípky. Od brzkého rána, kdy maminka odmítá fotit dokud nebude trvalá perfektní, otec mne přesvědčuje o nutnosti panáka ať se mi netřepe ruka, babička připomínající co všechno se nesmí zapomenout, dědeček venku krmí králíky a nevěsta většinou v naprostém klidu, protože teď už ten její nemůže vycouvat.

Snažím se s lidmi komunikovat, ať si na mne zvyknou a pak berou jako člena rodiny. Člověk tak pozná mnoho zajímavých lidí a životních osudů. Proto fotím svatby výhradně po celý den. Kdybych fotografoval jen obřad, nevznikla by řada dalších fotografií a hlavně svatebčané by si na mne nezvykli. Pozorovat a předvídat děj, ať se zachytí ty autentické fotografie a neřešit co by se mělo teď a potom.

Kdy je nejvhodnější doba na portrétovky? No až budete chtít. A nebude pak ostré světlo? No tak jej využijeme. Kde budeme krájet dort? Kde chcete. A není tady tma? Aspoň není vidět, že už z něj někdo ujedl. Nevadíme tím tancem? Nebojte, já budu taky tančit. Davide dáš si panáka? Nie, radšej knihu :)

Je to přeci tak příjemný den, než ho rušit tím, že bych jej začal režírovat. Má práce je ta, ať zaznamenám jaký ten den opravdu byl a ne takový jaký ho chtěl fotograf. Ať si i po letech můžou lidé říci: „Ano, tak to přesně bylo.“

Tím se dostáváme k dnešní fotografii, která je z roku 2010. Parta skvělých lidí, kteří se převlékli do pirátských obleků a uspořádali pro novomanželé soutěž o truhlu plnou pokladu. Nevěsta musela uhodnout za pomoci velmi nejasných indicií určité místo. Ta šance, že to místo trefí byla opravdu malá a prakticky nikdo nevěřil, že by se tak mohlo stát. A ono se stalo, nevěsta uhádla správnou odpověď. No ten výbuch radosti byl opravdu neskutečný.

Ta upřímná radost nevěsty a gesto ženicha – to je moje holka! Ten smích na každé tváři. Při vzpomínce na ten moment mi vyskočí husí kůže.

Přesně vím, že až si jednou budou jejich vnoučata prohlížet tyto svatební fotografie, tak se u této zeptají: „To jste dělali jako co?“ Jana a Radek odpoví: „To vám bylo takhle …“