Nejlepší svatební fotografie za rok 2011

„Na počátku bylo podívání se do fotoaparátu“, Jan 1,1.

Kdyby existovala nějaká Bible Fotografická, asi by začínala takhle. K samotnému výsledku fotografie na papíru ale vede dlouhá cesta. Rozhodně to není o tom, že když má člověk drahé fotografické vybavení, tak bude automaticky profesionál. Stává se z něj pouze majitel tohoto vybavení. Když jsem se jednou ptal kamaráda proč má tak staré polepené lyžáky, tak mne otcovsky objal a řekl: „Beny, vždyť Ty víš, že ten kopec sjedu i ve cvičkách.“ A je to pravda, protože lidé moc hledí na to jaké mají lidé fotoaparáty. A ona fotografie jde v podstatě vyfotit krabicí od bot.

Je mnoho cest jak dojít k výsledku. Já jsem se vydal cestou co nejméně ovlivňovat realitu na svatbách. Že bych nevěstě řekl, u ranních příprav, ať se na mne koukne odrazem zrcadla? V žádném případě. A teď popřemýšlejte kolik takových fotografií jste viděli a u kolika jste si byli jisti, že nebyly nahrané. Jde o to zcela sledovat a hlavně předvídat děj. Tento jakýsi šestý smysl je pro mne důležitější než zrcadlovky.

A tady začíná cesta – vidět, vyfotit, stáhnout, zazálohovat, vybrat, upravit, exportovat, vypálit, vytisknout. Která z těchto činností je nejtěžší? Možná se to zdá divné, ale akce vybrat. Technické záležitosti jsou samozřejmost, fotografické věci dílem talentu a umu. Každý vnímáme jinak a tak i každý by vybral jiné fotografie do finálního výběru. A mnohdy se zdá, proč je tam tato a proč ne tato. Ale všechno má svoji logiku a dokáži si vše obhájit.

O hodně těžší práce je pak vybrat ty nejlepší fotografie z celého roku. Jak k tomu přistupovat? Ukázat opravdu jen ty pocitovky? Nebo ukázat vše co člověk fotí po celý den? Vybrat jen černobílé, když je mám tak rád? Kolik ukázat portrétovek? A po všech těchto otázkách vybrat jen tu jedinou za celý rok? To je těžké nejen proto, že mám hodně favoritů, ale aby i člověk někoho neurazil, že zrovna ta jeho není dle fotografa ta nejlepší.

Nakonec ale musí jednu vybrat a tedy povím proč zrovna tato.

Ženichové prominou, ale svatba je hlavně o nevěstách, co si budeme povídat:) Tady jsme se časově už blížili příjezdu ženicha a to jsou chvíle, kdy stoupá nejen hladina alkoholu v žilách svatebčanů, ale taktéž jakási nervozita. Ačkoli byla nevěsta a kamarádky stále veselé, tak ty poslední minuty příprav byly vážnější. Nevěsta si na chvilku sedla, ať se upraví závoj úchvatných šatů. Samotné šaty odrážely paprsky a tak i když jsem byl v protisvětle, tak se krásně odhalila tvář. Připomínám jen, že svatby nefotografuji s bleskem. Tady je tedy ukázka toho, že v průběhu se objeví zcela nové zdroje světla, které jsou vzápětí pryč.

Mohlo by se říct, že kdybych odretušovat střešní okno, tak by fotografie byla čistší. Ale to je pro mne nepřekročitelná hranice, žádné mazání nevhodných objektů. Drtivá většina lidí by nepoznala, že tam něco chybí, ale pro zasvěcené lidi bych byl podvodník. Na druhou stranu se to dá diplomaticky zaobalit tak, že jsem dostal zaplaceno od výrobce toho okna, tak proto tam zůstalo:)

Ovšem to hlavní je pohled na tvář nevěsty. Asi nepotřebuje větší komentář, je to jednoduše o momentu, kdy člověku dochází, že za pár chvil nastane ten životní moment, kdy se ze slečen stávají paní.