Proč fotografuji raději svatby než sport

Jednoduše proto, že raději sport provozuji, než někde sedět a dělat tisíce fotografií. Stejně je to s fotografováním koncertů, kdy jsem převážně pohupující se v první linii u pódia.

Nemožnost si stoupnout kdekoli při fotografování mne velmi omezuje. Což u sportovních akcí je většinou striktně omezeno. Trpím, když nemůžu na nějaké místo ze kterého bych rád fotografoval. Proto, když už nějakou takovou akci fotografuji, tak si tohle vybojuju a protože mí klienti chtějí mít kvalitní fotografie a já jim jejich přání chci splnit.

Tak jsem třeba fotografoval hokejový kotel Komety Brno z pod střechy haly během zahajovacího zápasu nové sezóny. Zavolal jsem dolů na lidi a oni mne ihned zaregistrovali a dělali pro mne skvělé choreografie. Nebo když fotografuji inline závody, tak si na pár okruhů nasadím brusle a dělám fotografie přímo mezi závodníky. Stejně tak na lyžích dělám jak statické, tak hlavně dynamické snímky.

Rád fotografuji inline a lyžování, protože jsou to mé velmi oblíbené sporty. Ale abych mohl dělat takové snímky jaké chci, tak bylo třeba řádně vypilovat techniku daného sportu. Protože když má člověk u sebe velmi drahé vybavení, tak nechce spadnout. Což se pochopitelně občas stane, nikdo není dokonalý:) Tak jsem navázal spolupráci s agenturou Sportovní kurzy, která se na tyto dva sporty specializuje. Prošel u nich kvalitním výcvikem a je radost s takovými lidmi spolupracovat.

Nyní přes zimu se pořádala řada kurzů, od akcí pro děti z mateřských školek až po kvalitní zájezdy do Alp. Tam opět jezdí jak lidé, kteří chtějí začít s carvingových obloukem až po lidi, kteří na černé sjezdovce jezdí bodycarving. Právě variabilita tohoto sportu, od fun k extreme carvingu, mne naprosto uchvátila. Když pak nějaké těžší prvky jezdíme ve více lidech v takzvaných demo jízdách, prožitek je maximální.

Jeden den na kurzu věnuji tomu, že jezdím od skupiny ke skupině a natáčíme lidi jak lyžují, ať se večer vidí naživo skrz projektor a rozebíráme jízdu skoro jako Robert Záruba hokej elektronickou tužkou. Mezitím pořídím hodně fotografií, ať už klasických z místa, tak hlavně nějakých akčnějších.

Fotografie podobné dnešní lze ale pořídit jen se zkušenějšími lyžaři, kteří o mne ví a můžeme různě kolem sebe projíždět. Tady Egon jel krátký oblouk v poměrně velké rychlosti. Kolem žádný lyžař, takže bylo dostatek prostoru a nemohli jsme nikoho ohrozit. Na tohle je třeba myslet, protože lyžař se soustředí na svoji jízdu a já na vlastní fotografování.

Od hůlky se odrážel sníh, který dělá efekt jako kdyby sněžilo. Počasí bez jediného mráčku, kolem krásné panoramata Dolomit. Kvalitní lyžař přede mnou, upravená sjezdovka. Vše podezřele ideální:) Takže mi víceméně stačilo tvořit kompozice. U této fotografie jsem neprovedl žádný ořez, jen doladil barvy. Prázdné místo vpravo dole je nachystáno na dodatečné informace a fotografie tak může sloužit k propagaci tohoto kurzu.

Ke konci dne debata u Weizenbier jak se nám fotografie povedly a pak už jen největší radost lyžaře – když si sundá přezkáče:)

Více o kurzu, ze kterého jsme se nyní vrátili zde … http://www.sportovnikurzy.cz/kurz-carvingu-a-test-lyzi-v-alpach.html