Náhody se stávají a je fajn být u nich

O výsledku dnešní fotografie rozhodlo spojení dvou faktorů promyšlenosti a náhody. Otázka promyšlenosti vychází ze zkušeností. Náhody se stávají a je fajn být u nich.

Nechci ať mé svatby jsou jako přes kopírák. Proto na drtivé většině fotografií, které prezentuji ve výsledném vytištěném albu, jsou lidé. Lidé jsou pokaždé jiní a tak i fotografie z opakujících se momentů jsou jiné a tak mojí snahou je ukázat pokaždé jinak. Ne vždy se to povede k mé spokojenosti, ale důležitější je spokojenost mých klientů. A když ukážu klasickou fotografii místo mého nepodařeného pokusu, tak se nikdo nedozví jaký jsem mizerný fotograf. Chybami se člověk učí a pokaždé si analyzuji fotografie, které nevyšly. To je taky důležitá součást mé práce.

Jeden takový opakující se svatební moment je příchod hlavních účastníků. Většinu svateb fotografuji v kostele, kde svatebčané vytvoří posléze průchozí špalír. Když má nevěsta dlouhý závoj a je přítomen kameraman, tak fotografuji z kostelního kůru. Někdy se postavím doprostřed špalíru a zachytím jak příchod nevěsty s otcem, tak posléze pohled ženicha na ni. Většinou ale stojím před oltářem a poslední dobou se snažím dělat spíše širokoúhlé fotografie než teleskopické detaily.

Nyní jsem se rozhodl, na poslední chvíli, na druhý fotoaparát dát dlouhý objektiv, protože jsem chtěl udělat úplně jinou fotografii než výše uvedenou. Nevěsta stála s otcem v jedné polovině obrovských kostelních dveří a chtěl jsem zaznamenat jen jejich obrysy. Ale než jsem si stačil přehodit objektivy, tak se už byly více vidět družičky, které se prvně schovávaly za dveřmi. Už jsem objektiv nechal nasazený a udělal jsem dobře. Malá družička začala brečet, že chce jít za mamkou, která v té chvíli už byla v jedné třetině špalíru. Takže se s brekem za ní rozběhla. Pořídil jsem tři snímky a vybral tento, popravdě proto, že na tomto vypadala nejvíc nešťastně :)

Z fotografického hlediska je to kompozičně naprosto ideální. Vertikálně dvě poloviny, z nichž jedna je veselá a druhá ubrečená.  Horizontálně družička v jedné třetině. Zaostřeno na hlavní objekt a i přes malou clonu je vidět smějící se postavy upírající zrak na to malé nebohé dítě.

Mám tento snímek hodně rád, protože mi pokaždé škodolibě vykouzlí úsměv na tváři. Ale důležitý je ten faktor náhody, že družička nebyla jak ostatních 99%, které ve slavnostním průvodu jdou. Kdybych ovšem pár vteřin předtím nevyměnil objektiv, tak bych tento snímek v téhle podobě neměl. Možná by vznikl jiný, ale určitě by nebyl lepší. Náhody se dějí a tady mi to vyšlo dokonale. A je dobře, že tento moment je zaznamenám nejen v hlavách všech přítomných svatebčanů, ale i ve svatebním albu.