Nepředvídatelné situace & zajímaví lidé

Lidé se často ptají, zda mne baví fotografovat každý víkend svatbu. A já vzápětí odpovídám, že rozhodně baví. Protože každá svatba je jiná a člověk potká mnoho zajímavých lidí.

Je pochopitelné, že za celý den člověk občas potřebuje zpomalit tempo fotografování a tak se dostává do družných hovorů s přítomnými svatebčany. Stejně jako jsou situace nepředvídatelné, tak nikdy nevíte s kým se bavíte a někdo má občas tak zajímavé povolání, že jen hltáte vyřčená slova. Například není moc časté, že potkáte člověka, který vytváří čokolády. Dělá rozbory chutí či barev a pak vše skládá dohromady. U těchto slov jsem si pak připadal jako pes u Pavlovova reflexu.

Na svatbě z minulého víkendu seděl naproti u stolu jeden člověk a nevěděl jsem kam ho zařadit. Odpověděl posléze kladně na otázku zda náhodou není Tomáš Zelenka. Hokejista, který po zranění na ledě skončil na invalidním vozíku. Nevěsta, povoláním fyzioterapeutka, spolupracuje s reprezentací sledge hokejistů, kterou Tomáš dříve vedl jako trenér a nyní je v pozici manažera. Když si pak povídáte s člověkem, kterému se ze vteřiny na vteřinu změní život, uvědomíte si jak lidé mají jiné priority. Tak jako někdo má radost, že si koupil novou kabelku, tak pro Tomáše je to slunečný den jako byl den svatební. Takový člověk vám během několika minut poví tak zajímavý život a strastiplné cesty, že jen nasloucháte a máte obdiv. V ten samý den jsem se dal do hovoru s otcem nevěsty u podomácky vyrobeném výborném kvasnicovém pivu. Oklikami jsme se dostali až k jednomu historikovi, kterého jsme oba znali a mohli tak na něj s úsměvem zavzpomínat. To je to fascinující, že opravdu nikdy nevíte na koho narazíte a pak se skvěle pobavíte.

Co se týče nepředvídatelných situací, tak ty jsou součástí dnešní fotografie. Svatba se konala na kouzelném místě – http://mlyn.uslamy.cz a bylo dohodnuto, že se tam všichni setkají těsně před obřadem. Nevěsta přijela již načesaná a již stačilo jen hopnout do šatů a vzhůru za ženichem. Optal jsem se nevěsty, zda je nervózní a usměvavá odpověď znamenala, že v žádném případě. Takže již stačily poslední přípravy. Šel jsem tedy fotografovat poslední momenty, kdy ji kamarádka pomáhala do šatů. Jelikož bylo pomalu deset minut do obřadu, tak jsem se chopil pomoci, že budu dotahovat šaty. Kdo se vdával ví, že se šaty hodně utahují. No … páté poutko nevydrželo utažení a prasklo. Na to Aneta s úsměvem reagovala, že nervózní být začíná:) První nápad, že jedno patro poutek vynecháme a budeme pokračovat posléze nevypadalo moc efektně. Takže rychlé shánění jehly a nitě. Jelikož jsou již šaty vráceny, můžu tuto historku prozradit. Nikdy by mne nenapadlo, že budu minutu před obřadem zašívat poutko na nevěstiných šatech. Pravda, kariéra krejčího u Armaniho mne určitě nečeká, ale v rámci časových možností bylo nutné splněno. Další dotažení šatů jsem dělal s obezřetností pyrotechnika u podezřelého objektu.

Pak bylo dohodnuto, že Aneta pojede s otcem v autě okolo areálu, jelikož obřad byl venkovní, ať ji všichni uvidí až na poslední chvíli. Když jsme přišli k autu, tak vedle něj a před ním stály další, takže nebylo možné vyjet. A to byla chvíle, kdy se nás pět přítomných hodně smálo, že když už se něco kazí, tak tedy pořádně. Pochopitelně vše dobře dopadlo. Any a Míra si řekli své ano, po celý den fantastické počasí a moc příjemné povídání s lidmi.

Samotný areál, kde se svatba odehrávala hraje všemi barvami. Ale nechtěl jsem, ať se strhává pozornost na vzadu nový penzion a odfiltrují se barvy aut. Díky černobílé fotografii, kterou mám tak rád, věnujete pozornost lidem a jejich výrazům.

Bez znalostí historek, které fotografii předcházely nám tedy samotný snímek moc neřekne. Možná interpretace by mohla být, že nevěsta nechtěla být fotografována a tak si zakryla obličej a přítomní se tomu smáli. Ale nyní i vy víte, že to bylo zcela jinak ;)