Duben 2012

Rodina a kamarádi jako klienti

Jednou se mne kamarád optal, zdali bych kvůli jeho svatbě někomu zrušil už dohodnutý termín. A jednoznačná odpověď byla, že nezrušil. Nepíšu smlouvy, dávám své slovo.

Něco pravdivého je na výroku, že nejhorší klienti jsou rodina a kamarádi. O to víc je to těžší, když má člověk těch kamarádů hodně. Já jsem moc vděčen všem, kterým jsem v minulosti fotografoval svatby, že mi dali šanci. Těžce se mi ovšem dívá zpět na fotografie, protože za těch pár let jsem prodělal dost zásadní posun v kvalitě. Takže jediná šance pro tyto lidi je se nechat rozvést a opět vzít:)

Co chci hlavně říct je to, že když už je člověk kvalitativně vysoko, tak i jeho finanční požadavky jsou vyšší. A kdybych dával nějaké slevy dle měřítka kamarádství, tak bych se do toho akorát zamotával. Takže jsem to vyřešil jednoduše, nejsou žádné slevy. Vycházím z toho, že na každý termín mám více zájemců a třeba co se týče tohoto roku, tak již je vše obsazeno. To je cíl ke kterému jsem směřoval.

Ovšem existují výjimky, proto jsou také pravidla, že. A jsem moc rád, že mám kamarády, které znám od raného dětství a to, že tyhle přátelství trvají tak dlouho pro mne znamenají více než peníze. A jak všichni víme, peníze kazí charakter … a já ho nechci míti zkažený:)

Pak má člověk kamarády, které potká různě po cestě životem. Během vysokoškolských studií  jsem tak poznal pár skvělých lidí a jeden z nich je Jirka. Kolem něj se utvořila skupina báječných lidí – Spolek studentů Univerzity Palackého. A pokud někdo ze čtenářů studoval cca deset let zpět v Olomouci, tak ti unavení špinaví lidé, kteří pobíhali kolem Majálesu či Gaudeamu jsme byli my. Ale byly i důstojnější akce, počínaje Univerzitním plesem a senátorskou kampaní tehdejší rektorky prof. Mačákové konče.

Jirka navíc hraje v řadě hudebních uskupení. Takže opět člověk má možnost být přítomen a dokumentovat zajímavé akce. Ať už se jedná o hraní dechového kvintetu pro domovy důchodců až po návštěvu Hanácké dechovky v Evropském parlamentu.

Když je třeba u Olomouce přespat, tak mne Pavla a Jirka vždy ubytují v jejich domku. Při jeho rekonstrukci tak byla stvořena místnost pro mne. Ačkoli oni říkají, že se jedná o dětský pokojík, pravdu mám určitě já. Je to prostě vztah skoro jako v Přátelích, oni Monika a Chandler a já Joey.

A tak se opět různými přemostěními dostáváme k dnešní fotografii, která by určitě nebyla taková, kdybychom se tak dlouho neznali. Pavlu a Jirku doplňuje Júlia, která tyhle dvě osůbky dala sedm (pro zasvěcené – SEDM !!!) let zpět dohromady. Samotnému záběru předcházel požadavek na společnou fotografii. Takže jsme pořídili jeden klasický snímek a pak jsem holky požádal ať dají Jirkovi každá pusu. To, že se mu to líbilo je tedy evidentní :)

Normálně bych teď skončil s dnešním psaním, ale ještě menší dodatek. Píšete, že málo referuji o technických záležitostech a požadavky na clonu, iso a další nastavovátka. Přijde mi to zbytečné, protože dnešní fotografii dělá hlavně ten příběh co jsem popsal výše. Já totiž tuto fotografii nevnímám jen jako výcvak z aparátu, ale jako to dlouholeté přátelství s Pavlou a Jirkou.