Skvělá práce dodá vašemu životu vzrušení a smysl

Skvělá práce dodá vašemu životu vzrušení a smysl. Nesprávná práce váš život vyčerpá. Tyhle dvě věty pronesl Jack Welch, nejdéle sloužící ředitel společnosti General Electric. Naprosto s nimi souhlasím.

Něco podobného jsem zaslechl nyní v sobotu v rádiu, večer vracející se ze svatby, v rozhovoru s biskupem Václavem Malým : „Najít si takové zaměstnání, které člověka tolik nevysaje.“

Nikdy jsem nebyl v zaměstnaneckém poměru, chtěl jsem něco dokázat sám a být pro společnost nějak užitečný. Bylo mi jasné, že jako programátor tohle půjde hodně ztěžka. Proto jsem se věnoval dalším aktivitám, které člověka vnitřně naplňovaly. Například tak, že jsme řadu let pořádali letní tábory a společně s dalšími vedoucími jsme snad přítomným dětem obohatili život. A je fajn, že se po těch letech sami hlásí, jedna z mála pozitiv sociálních sítí.

Nicméně stále jakoby mi něco chybělo. Něco za způsob prvního dílu seriálu Ztraceni. Spadne letadlo na ostrov bez jakékoli civilizace, natož signálu. Tam bych byl jako ajťák profesně platný asi jako daňový poradce. Chápu, že dnešní běžná zaměstnání jsou jiná než před sto lety, ale ty kterých bychom si měli více vážit přetrvávají. Proto jsem pár let zpět absolvoval několikaměsíční kurz u Červeného kříže. Nejpoctivější a nejsmysluplnější studium mého života a že jich bylo hodně:) Společně s tím, že jsem členem zásahové jednotky dobrovolných hasičů, tak mé uspokojení smyslu života je větší.

Jestli jsou zaměstnání, které mají moji úctu, tak mezi ně určitě patří hasiči. Lidé většinou mají na paměti, že jen hasí požáry, nicméně těch činností je daleko více. Proto, když mi na mobilu přijde zpráva o zásahu a jsem v dosahu, tak se neprodleně převlékám do svého obleku, na kterém mám velký nápis Hasiči foto. Řeklo by se taková blbost, ale to je jednoduše další věc, která mi umožňuje dělat lepší fotografie, tím že se dostanu až do centra dění. Kdybych se tam pohyboval v normálním oblečení, tak by mne velitel zásahu rychle vyplonkoval.

Tato výhoda je zároveň nevýhodou, protože se člověk občas vyskytuje na ne moc bezpečných místech. Takový požár pšeničného lánu je v sekundě o několik metrů blíže, že než stačím vytvořit ideální kompozici tak mne začínají olizovat ohnivé jazyky. Jedno takové vysoké teplo nevydržel můj fotoaparát  a odešel do fotografického nebe. Ale to už je řada let a nebyla to profesionální zrcadlovka. Na druhou stranu musí člověk počítat se všudypřítomnou vodou, takže mé aparáty dostávají opravdu zabrat. To je možná odpověď na to proč má člověk ty velké, těžké, ale zároveň velmi odolné fotoaparáty.

To je příklad dnešní fotografie, která je ze cvičení hašení požáru skladu nad výrobní halou. Aby vynikl tento efekt paprskovitého slunce a detailu kapek, tak je třeba fotografovat na vysokou clonu. Za pár vteřin je člověk celý mokrý, o samotném fotoaparátu nemluvě. Mám u sebe po kapsách různá hadříková osušovadla, někdy i triko přijde vhod. Na všech objektivech mám Hoya HD filtry, takže při případné nehodě člověk vymění filtr a ne čočky objektivu, které jsou takto chráněny. O tyhle drahé věci se musí starat, i když je samotný člověk jako hastrman – ale co bych pro dobrou fotografii neudělal ;)