Vieš čo ja chápem?

Každý srpen jezdíme ve velkém počtu lidí oslavovat narozeniny na Slovensko za našimi bratiami. V jednu pozdní hodinu po řádném počtu boroviček měl kamarád upřímný monolog a zakončil jej slovy: „Vieš čo já chápem?“ Mimo tu větu jsem taky nechápal o čem mluvil poslední hodinu, ale to už jsme jinde, to je jiná vesnice.

Na tyto slova si vzpomenu, když vidím některé mé fotografie. Zda vůbec lidi pochopí o co mi šlo. Nechci lidi podceňovat, ale na druhou stranu nechci z mých fotografií dělat zbytečné umění. Osobně pokud se na něco dívám půl minuty a nepochopím to … tak je to asi umění. Já prostě chci zachytit klasické věci netradiční formou a někdy si s fotografiemi vyhraju. Ne vždy se poštěstí, že vám prostředí nabídne větší experimenty. A tak stále sleduji čeho všeho je možno využít. Což je případ dnešní fotografie, která je z minulého roku.

Už přes týden jsem věděl o čem bude dnešní téma a na svatbě z tohoto víkendu jsem potkal nevěstu, která je na fotografii. A ta se zmínila, že čte můj blog, takže Tě Katko zdravím. Nechtěl jsem Ti prozradit, že následující článek bude o vaší svatbě, ať je to překvápko:)

Jedna z intimnějších chvil svatebního dne je oblékání do šatů. A naprosto chápu, že většina lidí jsou stydlivější povahy a proto říkám, že budu vedle a až bude oblékání v pokročilejší fázi, tak ať na mne zavolají. Pravda, někdy se stane, že mne zavolají až když je nevěsta oblečená, ale to naprosto chápu a nechci se vnucovat. Druhý „extrém“ je ten, když mi jednou nevěsta řekla, že jí to nevadí a ve vteřině byla přede mnou nahá a oblékala se do prádla. Byl jsem s ní v místnosti sám a modlíc si říkal, že jestli někdo vejde dovnitř, tak je po svatbě:) Člověk opravdu neví co se kdy stane.

U dnešní fotografie jsme tedy pár vteřin před tím, než se samotné šaty přemístily z věšáku na ženské tělo. Rozhlížel jsem se po místnosti, jak posléze nejlépe fotografovat a všiml jsem si u dveří pověšené spodničky, ve výšce která rozhodně nebyla tradiční jako jindy. A to říkáte, zda by to nešlo nějak využít a ono šlo. Jednoduše jsem si stoupnul do ní, trošku přikrčil a komponoval. Chtěl jsem zdůraznit o co v daný moment jde a potlačit ostatní věci. Proto je ostrý hlavní motiv navlékání punčoch a ostatní elementy jsou mlhovinově zahaleny spodničkou a kousky šatů. Samotná nevěsta je přesně v jedné třetině, nějak tak to prý má být – píšou to v těch chytrých fotografických knížkách. Z ostatních lidí zkoumající člověk vidí jen prsty u nohou a extrémně zkoumající člověk s velmi vyvinutým zrakem vidí i pečlivou pedikúru.

Myslel jsem si, že tahle fotografie bude zřejmá, ale pletl jsem se. Řada lidí se mne ptala o co tady „mistrovi“ šlo. A stálé osvětlování mne vedlo ke kroku napsat o této fotografii pár slov. Možná je tedy tahle fotografie pro většinu lidí neuchopitelná, ale já jsem ji jednoznačně zařadil mezi mé oblíbené.

Občas tedy vyberu nějaké takové snímky a popíšu jejich vznik. Aby ve větě „Vieš čo já chápem?“ byla místo otazníku tečka … a to je i pro dnešek tečka.