Do fotografování je třeba se ponořit

Původně jsem myslel, že dnes bude jiné téma, ale protože jsem o víkendu fotil zajímavou akci, tak napíšu něco o ní a k původnímu tématu se vrátím někdy v budoucnu.

Jednalo se o akci Neckyáda & Gulášfest v oblíbeném místě Mlýn u vodníka Slámy. Ačkoli dopolední počasí nevyzařovalo zrovna optimistické vyhlídky, tak po poledni došlo k rapidnímu zlepšení. Zatímco soutěžící týmy ve vaření guláše tvořily svá veledíla, tak na blízkém vodním kanálu propukl boj. Boj nejen o nejrychlejší čas, ale občas i boj o dokončení tratě. Přeci jenom některá plavidla se rozpadla po pár metrech plavby, ale i na zbývajících troskách se podařilo všem úspěšně doplavit k cíli.

Mohl jsem stát na jednom místě na břehu a dlouhým objektivem pohodlně fotografovat jednotlivé následovníky Kryštofa Kolumba. Nicméně tohle není můj styl. Neumím a ani vlastně nechci fotografovat na půl plynu a tak člověk stále přemýšlí jak co udělat jinak. Franz Kafka napsal v románu Zámek – člověk má být pyšný na to, že je jiný. To neznamená, že je lepší či horší, je jednoduše jiný. Fotografie není měřitelná jako sport a těžko můžete o nějakém fotografovi říci, že je nejlepší. Co však můžete říci, že je dobrý a jiný než ostatní. To je hezká charakteristika.

I když jsem to neplánoval, tak při tom přemýšlení jednoduše vyplynulo, že půjdu fotografovat do vody. Pravda, teplota vody měla k ideálu daleko, ale zas na druhou stranu ideální na křečové žíly. Je třeba vše brát pozitivně.

Občas jsem vyskočil na břeh, udělal pár snímků a zpět do vody. Pak po proudu cestoval kolem loděk, ať jsou fotografie z různých míst. Chápu, že jsem takto zkazil hodně lidem fotografie, že jsem se motal kolem lodí. Ale to je privilegium dvorního fotografa, takže se všem omlouvám, život je holt boj.

Mělo to totiž další důvod proč jsem se takto rozhodl. Někdy mají klienti požadavky, že mám třeba dělat jen horizontální fotografie či myslet na to, že fotografie se budou ořezávat na polovinu, aby zapadly do internetových stránek. Další level byl tento týden požadavek od jiného klienta, že potřebují fotografie na hlavní stránku, které budou ořízlé na polovinu a ještě v pravé části bude překrývající text. Což u dokumentárních akcí, kde není možnost ovlivnění časoprostoru, je docela sranda. Takže kompozice je pak více důležitá než jindy. Samotná fotografie může tedy vypadat nevyplněná, ale když se pak zasadí do výsledné podoby … je to tam.

Tady jsem si byl vědom toho, že bude třeba pár fotografií, které pak budou na stránkách. A ty fotografie budou mít poloviční velikost nudlovitého tvaru. Proto jsem byl ve vodě, ať co nejvíce dostanu lodě a lidi do jednoho pásu. Z břehu bych je neměl hezky vedle sebe či mírně nad sebou. Kdybych fotografoval teleobjektivem, tak zase bych neměl tolik lidí. Takže jsem vzal širokoúhlý objektiv a šup do vody. Pravda, párkrát jsem na dně zanechal crocsy v bahně (básnické střevo). Ale jinak se nestalo, že bych zahučel pod hladinu. To by asi nebylo moc milé pro fotoaparát.

Dneska tedy dva snímky, které vyšly přesně dle představ. U prvního snímku jsem stál uprostřed vodního kanálu. Gesto topiče lokomotivy fotografii vylepšilo k dokonalosti. Mimochodem z komínu se valil dým, prostě vypilováno do detailu. U druhé fotografie jsem si popošel k lávce ze které se startovalo. Protože tahle loď by dokončila závod v rychlém čase, tak se jí ztížily podmínky. Tím, že musela odstartovat z opačné strany lávky a oba vikingští kajakáři s ní přikrčeni taktéž. Je jasné, že fotografii v téhle podobě bych neudělal, kdybych byl na břehu. A jen připomenu nadpis dnešního článku, do fotografování je třeba se občas ponořit;)