Hluboko pod ním krásný dol

Hluboko pod ním krásný dol, temné jej hory broubí kol, lesů věnec objímá. Jasné jezero dřímá uprostřed květoucího dolu. Nejblíž se modro k břehu vine, až posléz v bledé jasno splyne. Tam onen čas, kde k lásce zval hrdliččin hlas. … Jen se neposer papundekle.

Určitě si teď vybavíte scény z filmu Vesničko má středisková, kde tyto věty pronášel mistr Hrušínský při jízdě autem. Ačkoli naše republika není nijak rozlohou veliká, tak i přesto v každé své části dokáže vykouzlit jiná krásná prostředí. Když cestuji po republice, tak občas sjedu z hlavních tahů a klikatím po okrskách. Pravda, občas za to může navigace, to přiznám. Ale je dobré poznávat svoji zemi. Jak se říká : „Víme co se děje na druhé straně světa, ale nevíme co se děje za humny.“

Tím, že fotografuji svatby po celé republice, tak mám možnost zajímavá místa navštívit. Tak jak to bylo na nedávné svatbě, která mne zavedla na Valašsko, konkrétně na horský hotel Portáš. Pokud vám vyjde počasí a jste v nadmořské výšce 960 metrů, tak by v tom byl čert, aby člověk nafotil špatné fotografie. To prostředí udělá vše za vás.

Každopádně k tomu potřebujete i nějaké lidi, což se u svatby dá předpokládat, že tam nějací budou. A tak jako prostředí bylo báječné, tak i samotní svatebčané. Jak jsem psal nedávno, tak vždy svatby fotografuji celý v černém. A když jsem ráno potkal otce nevěsty a představil se jako oddávající farář, tak na chvilku znejistěl. Tím více, že nevěsta přiložila slovy : „Chtěli jsme vám až na poslední chvíli říci, že bude církevní obřad.“ Nicméně po chvilce jsme šli s pravdou ven a úsměv byl na světě. Na to on opáčil, zda jsem se už zaregistroval. A to jsem zase znejistěl já o co tady jde. Chtějí mít snad všechny hosty pod kontrolou? Tak jsem šel s ním na pokoj a tam vzápětí pochopil. To když se z láhve domácích pálenek naléval welcome drink. Jedna lepší než druhá a meruňkovice mne ještě teď lechtá v chuťových pohárcích.

Odpoledne jsme šli fotografovat takové ty klasičtější svatební fotografie. Stačilo ujít pár kroků a už nikde ani stopy po civilizaci. Jen vzdálené vrcholky hor, na obloze putující mraky, cvrkající okolní hmyz, sluneční paprsky ohřívající naši kůži a hlavně všudypřítomný klid. Vyšli jsme na vrcholek, kde jsem chtěl zachytit pohodičku společně s touto krajinou. Tak jsem jen řekl, zda by si Luisa a Staňa nelehli do trávy a nějak se sobě věnovali.

Pak už jen stačilo vybrat správnou kompozici. A to jsem měl velké dilema, jak tohle správně udělat. Možná si toho člověk na první či druhý pohled nevšimne. Ale v pravé části fotografie jsou vidět dráty od vleku. Jeden sloup je schován za horizontem, druhý za nevěstou a třetí již mimo fotografii vpravo. Takto fotografie působí čistějším dojmem. Nicméně do finálního výběru jsem vybral jinou. Tam naopak dva sloupy vidět jsou a novomanželé jsou posunuti do ideálnější pozice zlatého řezu. Dlouho jsem přemýšlel, kterou fotografii vybrat. Rozhodl oční kontakt nevěsty upřen na ženicha. Taková drobnost, ale rozhodla. Nechtěl jsem dávat obě podobné fotografie. A tohle je důvod proč jsem tuhle fotografii nevybral. Každopádně ji mají na DVD, takže o ní nepřijdou.

Při fotografování jsem použil polarizační filtr, proto je obloha tak výrazná. Levnější varianta je použít sluneční brýle, které se dají těsně před objektiv. Zkuste to;) Tím, že bylo hodně slunečno, tak skrze díry v mracích se osvětlovala různá místa. Počasí společně s touto krajinou udělalo to nejdůležitější na fotografii. Já jsem byl posunut do pozice mačkače spouště fotoaparátu. Ano, tuhle práci může dělat každý.