Fotím, fotíš, fotíme …

Nemyslím si, že mé fotografie jsou dokonalé a stále vidím prostor pro zlepšování. K vyšším příčkám mne vede mimo jiné velké množství fotografů, kterých je jako vyrostlých hub a vylezlých žížal po dešti. Mám svůj styl založen na netradičních kompozicích a neovlivňování děje. Rozhodně u mne neuvidíte okolorované fotografie do stylu osmdesátých let Polaroidu nebo snímky ostřejší než mluvu Zdeňka Pohlreicha. Jsem naprosto přesvědčen o tom, že všechno to jsou sezónní záležitosti.

Mezi spojité nádoby patří jak člověk fotografuje, tak jak se chová. Ať si jej svatebčané nevloží do mozku jako nemastného patrona nebo toho co se nakonec opil. Líbila se mi historka, kdy se na svatbě totálně opil DJ a pak se dožadoval přespání u novomanželů:) Někdy si za ten den tak oblíbím lidi, že je těžké zachovat profesionalitu a trpce odmítám možnost přespání. To jsou výsledky toho, že fotím po celý den, takže mne pak všichni berou jaksi samozřejmě a je to znát na fotografiích. Vlastní chování je pak mix od nenápadnosti až po totální uvolnění endorfinů. Kdo zažil mé fotografování hromadné fotografie tak chápe, že býti ženou mohl jsem být úspěšnou roztleskávačkou.

Na každé svatbě je řada lidí, kteří fotografují. Ať už pro sebe, nebo s většími ambicemi. Chtěl bych mít své snímky čisté od dalších fotografů a ne vždy se to podaří. Tak pak naopak tyhle fotografy přidávám záměrně do snímků. Co jsou takové ty nenápadné negativa, že tito lidé vás více sledují. Takže pak musíte některé fotografie vyřadit, protože vidíte člověka s aparátem na krku a přimhouřenými oči směrem k vám. Ale to už k tomu patří a vlastně na druhou stranu jsem za tyto lidi rád. Protože se můžu soustředit na jiné snímky a pak musím uznat, že jsem viděl už zdařilé fotografie z jiných úhlů. Nikdy jsem ale neřekl, aby se mi tady nikdo nemotal. Naopak je pak zneužiju k tomu, že jim dám svoji techniku, ať vyzkouší něco jiného a jdu na pivo:)

Na dnešní fotografie je tedy můj přístup k takovým situacím. Ke zvolené kompozici mne vedlo nejen duo fotografů před Janou a Martinem, ale taktéž útěk do stínu před saharovými teplotami ten den. Předtím i poté jsem udělal snímky z blízkosti novomanželů, ale tento se mi líbí nejvíc.

Bylo těsně před obřadem a čekalo na správný čas vykročení do zámeckých prostor. A tak jsem přemýšlel jak vše propojit do jednoho snímku – svatebčany, zámek a čekání. A to mi umožnila osoba nalevo, kterou by se mohlo mylně považovat za matrikářku apod. Ale pravda je ta, že je to jedna ze svatebčanů. Vpravo se odehrává hlavní děj, který je právě podpořen tou levou stranou, upírající zrak na něj. A tam rozhodně fotografové nevadí, právě naopak. Tam mi spíše vadí ten papír přilepený na zdi, ale jelikož neretušuji tyhle věci, tak tam holt musí být.

Takže celkově vzato mi další fotografové na svatbě nevadí a pokud můžu, tak s čímkoli poradím. Ale opět na druhou stranu se mi jednou líbílo, když nevěsta všem řekla, ať v kostele nikdo další nefotí, ať se neruší atmosféra. A myslím, že si to tak všichni více užili. Hlavně já;)