Co taktéž fotí svatební fotograf

Dnes si uděláme menší odbočení od svateb. Ačkoli ty u mne tvoří většinu mých zakázek, tak je třeba fotografovat i jiné věci. To kdyby se vyskytla svatební krize a nikdo se nechtěl brát:) Takže dnes menší ukázky jiných prací.

 

Když jsem se ptal kamaráda, zda fotografie z oslav dvacátého výročí Nadace Bona byly ok, tak mi odpověděl : „Jo fotografie supr. Ale všichni říkali, že kdykoli se podívali na fotografa, tak měl v ruce pořád pivo“. Těžký profesionál:) Tohle je fotografie ze závěru, kdy se paní ředitelka loučila se svými hosty a já chtěl zobrazit nejen lidi, ale i místo kde se akce konala, tak vznikla tato jednoduchá fotografie.

Nedávno jsme byli s prof. Švejnarem ve Zlíně, kde jsme navštívili řadu míst. Ale nejzajímavější z celého dne byl pro mne oběd s Miroslavem Zikmundem. Mít v takovém věku stále tolik energie a poslouchat jeho historky a názory je velmi inspirující. Jestli je nějaký člověk na kterého se stále těšíme, tak je to právě on.

V naší republice máme více vysokých škol než je zdrávo a je jen málo, které mají potenciál přitáhnout zajímavé lidi na přednášky. Jednou z takových škol je CERGE, kde mají lidé možnost poměrně často vyslechnout nosilete Nobelových cen a podobné „těžké váhy“. Když tedy měl nyní přednášku prof. Sims, držitel NC za ekonomii, opět byly všechna místa zaplněna. Po přednášce a následné diskuzi bylo potřeba podpisu na zeď, obdoba chodníku slávy:)

Součástí promoce na této škole je pak tradiční ochutnávka vína. Protože zde studuje většina zahraničních studentů, tak každý ze své země doveze nějaká vína a ty se pak anonymně hodnotí. Tady měla každá láhev jméno jedné postavy z Pána prstenů a tak se hodnotilo, zda je lepší Aragorn nebo Gandalf ;)

Shodou okolností teď fotím pro jeden minipivovar celou proceduru vaření piva a nedávno jsem fotografoval novou návštěvnickou trasu v pivovaru Radegast. Je tak zajímavé porovnat výrobu piva v jednom a druhém. Příjemné na těchto zakázkách je to, že člověk pak dostane hodně vzorků a já jakožto pivař (s mým příjmením ani vinař být nemohu) je pak nadšen.

Nemám rád pózovací fotografie, protože člověk pak není přirozený jak by chtěl. A tak když jsme potřebovali udělat nějaké volnočasové fotografie primátora Brna, tak jsme se šli projít se čtyřnohým Chrisem do parku. Tam jsem nechal ty dva blbnout jak vždycky a prostě jen lítal okolo a fotil. Tohle už je fotografie cestou zpět, kterou mám rád skrze určité důstojnosti.

Jedna specialitka z inline závodů, u které vás nechám tápat zda jsem ji vyfotografoval z místa, nebo jsem jel vedle závodníků;)

„Ty vole, tak o mě nemá strach ani  moje máma“. To řekl jeden z jezdců, když jsme fotografovali promo fotky downhill teamu. Já jim říkal, že není třeba jezdit extrémně rychle, ale bylo to marné. Ti kluci mají hranici strachu posunutou hodně jinde než my.

A nakonec malá chuťovka. Pohled na Praděd (ten malý stožár uprostřed) z výšky cca 750 mnm, kdy jsem v podvečer fotografoval z horkovzdušného balónu.