Držím Ti pěsti

Včera večer po skončení fotografování svatby jsem nasedl do auta a směřoval na Slovensko do Terchovej za kámošema na každoroční setkání. Bylo mi jasné, že tam dojedu hodně po půlnoci a to si říkáte, zda to vůbec má cenu. Většina kámošů už bude spát a při životě bude jen pár zdatných jedinců. Navíc vidina toho, že se hned druhý den vracíte. Ale ono to za to stojí za ty překvapené pohledy, kde se tu beru, když jsem dojet neměl. Vlezete si venku do dřevěného sudu s vyhřátou vodou, dáte pár vychlazených boroviček a kecáte pod nebeskými hvězdami s přítomnými slovenskými hvězdami. Život je skvělý.

Pokud má mít náš život smysl, tak by měl být založen na přátelství s lidmi, které máme rádi, vážíme si jich či jednoduše je nám s nimi dobře. Takoví nám pak budou dělat tu správnou atmosféru na svatbě. A mám rád, když se lidé odvážou a ono to tak je vlastně na každé svatbě. Každý to známe, kdy z distingovaného kravaťáka se s přibývajícím večerem stane rozhalenkový král parketu. Kamarádi nachystají různorodá překvapení. To mne pak občas mrzí, že nejsem na svatbě u lidí u kterých vím, že se vždy děje něco monstrózního. A tak jsem rád, že se občas můžu podílet na tajných přípravách. Ale i zpětné vyprávění má své kouzlo, protože je pak ještě přibarveno k dokonalosti. Je pak dobré si k vyprávění vybrat nějakého Barona Prášila:)

Na svatbě Lucky a Davida si nejen samotní oni dva nachystali svatební tanec na všemožné písničky, ale posléze nevěsta s kamarádkami zatančily kankán. To jsou chvíle, kdy někomu vrazíte do ruky foťák ať to pocvaká za vás a z brašny vyberete kameru. To si myslím jsou chvíle, kdy je přednější video než fotografie. A člověk tak musí doufat, že ten dotyčný to nafotí dobře a vy to pak ještě nějak docvakáte. Tady se to povedlo k dokonalosti při loučení.

Držíte pěsti svému dítěti, když má důležitou zkoušku. Držíte pěsti hokejistům na mistrovství světa. Držíte pěsti manželce ať nepřipálí oběd. No a nebo držíte pěsti nevěstě a ženichovi ať jim vyjde jejich společná cesta.

Tady při loučení Lucky s holkami došlo k takovému gestu a když jsem jej vyfotografoval, tak jsem hned věděl, že to bude jeden z nejlepších snímků toho dne. Nejlepší díky tomu, že jsem zachytil ten opravdový moment. To člověka pak přivádí k myšlenkám kolik takových podobných gest nezachytí. Díváte se jedním směrem a za zády vám může taky probíhat zajímavý děj. To je důležitá součást mé práce, předvídat děj a koukat se tím správným směrem. Tady jsem tedy koukal:)