Jak Vám říkám přátelé, nevim, nevim …

Když mi nějakou dobou zpět zavolal spolubydlící z kolejí, zda bych mu nefotil svatbu, tak nebylo pochopitelně co řešit. Jen jsem trošku znejistěl u otázky, zda teda i přespím a řádně to oslavíme. To jsem si v mžiku vybavil scénu z filmu Slavnosti sněženek, jak přijdou mistra žádat ať dohlídne na uzení. A on odpovídá klasickým monologem – Přátelé, já vopravdu nevim, já bych Vám to neradil … Protože, když vyjmenoval všechny ostatní dorazivší kdysistudenty, tak člověk hned pochopí, že to nezůstane u jednoho přípitku a šance přežití se limitně blíží nule.

Již při příjezdu mé buňky těla zaregistrovaly staré známé tváře a bylo jasné, že tohle bude sakra těžká písemka. Na většině svateb nepiju, protože člověk ví, že po celém dni je tak utahán, že stačí pár panáků a je konec. A pak hlavně člověk nechce přijít o řidičák, aby pak na svatby nedojížděl kolmo. A pokud teda je ta výjimka, kde přespím a piju, tak začínám až k večeru po důležitých snímcích. Tady jsem již s úderem páté hodiny ustanovil Metaxa tým, který měl zprvu dva členy. Řekli jsme si, že přispějeme tímto nápojem o oživení řecké ekonomiky. S přibývajícím časem se náš úderný tým rozrůstal. Když to viděli ostatní, kteří náš nápoj nepili, udělali konkurenční týmy – Vodka tým, Slivovice tým, atd.  A bylo vidět, že se všem tato hra velmi zamlouvá. Občas jsem se přivtěřil do ostatních týmů, abych opil jejich členy. Ano, byla to velká oběť, ale já jsem byl ochoten ji podstoupit. Načež mi kolem půlnoci jeden z přítomných svatebčanů řekl: „Já mám takový pocit, že Ty jsi ve všech týmech“. :)

Počasí ten den vyšlo skvěle a díky tomu, že se svatba konala venku, tak o to byla větší zábava pod širým nebem. Podlaha tanečního parketu si nás bude pamatovat ještě dlouho. Ten večer jsem byl vděčen tomu, že byla řada lidí, kteří fotografovali a i já si tedy mohl svatbu hodně užít. Když je člověk fotograf, tak si nikdy neužije svatbu kamarádů po celý den jak by chtěl. Ale tady to vyšlo dokonale.

Se Zekem jsme bydleli řadu let spolu a hodně jsme toho prožili. A tak mi snad promine, když zde napíšu jednu historku, která se mi vryla hodně do jinak mé děravé paměti. On uměl hodně dobře hrát hry a protože má talent pro psaní, tak začal hry recenzovat pro jeden herní server. Jednou takhle hrál nějaký letecký simulátor a přišla za ním jeho holka. Láskyplně jej objala a zašeptala do ouška, zda nepůjdou večer do kina či divadla. A on zabrán do hry, kvedlajíc letecký joystick, jí říká: „ … ehm, nevidíš že pracuju“.  Jak asi tento vztah skončil netřeba dodávat :)

Jeho již ženu jsem poznal až ve svatební den ráno u kadeřnice a mám velmi rád, když lidi jsou přirozeně stále usměvaví – velká sympaťačka. Když pak po celý den člověk pozoruje ty dva jak se k sobě mají, tak je to až neskutečně krásné. A tohle dokonale vystihuje dnešní fotografie. U svatební hostiny po proslovu svědka vstal Zeke a pronesl k přítomným několik vět. A je jasné, že je člověk v takové situaci lehce či více nervózní. S Míšou se stále drželi a já chtěl mít na fotografii jen tento detail. Takže po vyfotografování celkového snímku jsem doufal, až stihnu dojít za ně a vyfotit snímek jak jsem jej měl ve své hlavě a povedlo se přesně dle představ. Tohle je snímek situace, která je hodně opravdová a to jsou momenty, které nejvíce miluji.

Jak řekl jeden anglický filozof : „Život je příliš důležitý na to, aby se bral vážně“, tak ještě nějaké video na závěr. Na kolejích na pokoji jsme bydleli čtyři a občas jsme natočili nějaké videa. Jednou televize Nova pořádala soutěž, natočit krátké video na hudbu Novamba. My natočili rovnou celý klip. Z produkce nám napsali, že je to super, ale limit videa byl půl minuty, ať to zkrátíme. My to odmítli, protože se to zkrátit jednoduše nedá, je to děláno na celou hudbu. No posuďte sami. Ostatní videa, možná někdy v budoucnu, není třeba se ztrapnit najednou ;)