Mé ceny jsou férové vzhledem k mému nasazení a výsledku

Dnes se dostaneme k takovému ožehavému tématu a to – peníze. Vždycky jsem věděl, že chci něco dosáhnout sám, proto jsem nikdy nepracoval ve firmě apod. Jednoduše si založil živnostenský list a věřil v úspěch. Zda to bude v programování, sběru borůvek či svozu šrotu bylo víceméně jedno. Ačkoli chápu frustraci lidí, když vidí nepoctivě obohacené lidi, tak přesto vidím kolem sebe hodně úspěšných lidí založených na poctivém základu. Pokud člověk věří ve své schopnosti, tak má dle mne na půl vyhráno. Když se dostanu s lidmi do debaty, kde si stěžují na podnikatele a živnostníky, tak jim odpovídám ať se seberou a jdou druhý den na úřad a teda něco zkusí sami. Pochopitelně se to nestalo ještě ani jednou. Každý, kdo pracoval sám na sebe určitě vzpomíná na nelehké začátky. A to je další věc, která je důležitá, protože si pak člověk víc váží úspěchu.

Když se ptali architekta Bořka Šípka, zda má na světě nějakou konkurenci, tak odpověděl: „Ne, nikdo takový není. Protože nejde o konkurenci, ale o rozmanitost. Moje věci vynikají právě tím, že jsou jiné než věci ostatních. To znamená, že já ty ostatní potřebuji právě proto, abych mohl vynikat.“ Tohle jsou přesná slova, které se snažím naplňovat. Neznám v naší republice nikoho, kdo by pracoval stejně jako já. Záměrně píšu pracoval a ne fotografoval. Protože nedílnou součástí výsledku je i způsob práce. Tím spíše u svatebních fotografií. Určitě je hodně kvalitních fotografů, ale já neznám jakým způsobem pracují či dotvářejí atmosféru. Proto se nemůžu za nikoho zaručit, když nemůžu já vyhovět s volným termínem. Popravdě ani netoužím konkurenci poznávat. Mne moc nebaví filozofovat o fotografiích (což je v přímém rozporu popisu fotek na tomto blogu:), mne hodně zajímá co dělají ostatní lidé. O čemž se přesvědčí všichni, kdo sedí blízko mne u svatebního stolu, zasvěcení ví:) To pak padají věty typu – „Dejte mu knedlík do pusy.“, „Koho jste mi to tady posadili.“, „Ty jsi fotograf?“ Lidé prostě jsou zvyklí na fotografy jako nudné patrony či nevěsty vykládají jak při výběru fotografa se někteří pokládají za velké hvězdy diktující podmínky, atd. Můj styl vychází z jednoduchého přesvědčení, že opravdovost nikdy dokonale nezahraješ. Takže nikomu nic nediktuji, spíš dotvářím atmosféru, svezu svatebčany autem, občas zašiju šaty (včera opět:), vyhecuji lidi ke skákání, zablbnu s děckama, atd. To jsou věci, které jsou nutnou a přirozenou součástí mého stylu.

Nedávno jsem fotografoval svatbu, kdy nevěstině bratrovi jsem ji fotil minulý rok. Rozdíl ceny byl více než třicet procent. A cena byla akceptována. Na stejné svatbě jsem pak potkal lidi, kteří mne jako fotografa chtěli, ale už jsem byl pro ně drahý. Pochopitelně se vše točí kolem peněz a já chápu, že jsou nějaké rozpočty. K tomu bych řekl jeden osobní příběh. Nějaký rok zpět jsem si kupoval nový monitor. Šlo o to, že  jsem chtěl mít dokonalou kontrolu nad fotografiemi a hlavně jsem si nechtěl zničit oči. A neexistuje nic lepšího než japonská značka EIZO. Tomu taky odpovídají ceny. A jelikož si nic nekupuji na úvěry, tak dát najednou takovou částku, to věru člověk nedělá každý den. Byl jsem v českém zastoupení této firmy, kde jsme moji problematiku důkladně probrali. Tam jsme se dostali k jednomu modelu, který by odpovídal mé práci, ale už ne tak mojí peněžence:) Monitor byl v zaváděcí ceně omezeného počtu kusů a na můj dotaz, zda se dá ještě s cenou hýbat mi odpověděli: „Proč bychom to dělali, když za Vámi je x dalších lidí, kteří si jej za tu cenu koupí.“ Ten argument prostě nepřebijete. No skončilo to tak, že jsem si nejen koupil ten monitor, ale zaplatil školení a dokoupil odpovídající grafickou kartu. Takže rozpočet překročen o hodně víc než jsem uvažoval. A teď otázka. Vyplatila se ta investice? Jednoznačně ano. Grafický výstup je přesně takový jaký chci a únava očí žádná. Jedno z nejlepších rozhodnutí, ke kterému mi pomohli profesionálové z této firmy. To jsou věci, které je třeba započíst do ceny – ty rady a ochota při ladění. Je to stejné jako u fotografování, je třeba vidět i ty další záležitosti mimo výslednou fotografii. To, že člověk ví jak se chovat, umí udělat atmosféru, domluví se cizí řečí, vhodně se obleče, … a pochopitelně udělá kvalitní výstup. Myslím fotografický, ne ten na parketu či u baru … i když i ty se počítají:)

Nemám moc rád řeči jak fotografové popisují, že jsou drazí skrz drahé techniky. Ano přiznám, že kdybych věděl kolik do toho budu muset vrazit, tak bych se tak jednoduše nerozhodl. Ale je jasné, že kvalitnější technika vám umožní dělat efektivnější práci. To, že nad finální podobou člověk taky stráví hodně času není každému jasné. Když si spočtu následující hodiny, které strávím úpravou a vše propočítám, tak už to není taková darda. Já tyhle obkecávací věty nepoužívám. Jednoduše udělám cenovou nabídku a vím, že ta cena je férová. Konkrétně u svateb je situace taková, že bezpečně obsadím všechny termíny a v letních měsících je na jeden termín více zájemců. Ale tam holt platí, kdo dřív zamluví, toho fotím. Rád bych to splnil všem, i těm co by si přáli levnější variantu, ale nejde to. Stejně tak nefotím bez faktury, hraju fér. Kdo mne navštíví doma, tak pochopí do čeho bude třeba v následujících letech investovat, že ty peníze nepropiju. Snažím se pracovat co nejlépe, ať ten náš vesnický statek, na kterém dřeli předchozí generace, bude stále tak krásný jaký je.

Dnešní fotografie ukazuje můj přesný styl. Černobílá fotografie s důrazným momentem. Ještě nějaký rok zpět bych se soustředil na přicházejícího ženicha. Nejspíš by tak vznikl výřez fotografie, kde by figuroval jenom průvod. Bez důležitého prvku prarodičů. Nyní se snažím již dříve myslet na možný celý kontext fotografie, s použitím širších ohnisek objektivů. Ta fotografie by byla dobrá i bez toho ženichova gesta levou rukou. Ale to je právě ten detail, společně s jeho pohledem, který tuhle fotografii posouvá na vyšší žebříček. Propojuje tak dvě strany fotografie a zvlášť u té pravé se mi hodně líbí upřímné pohledy na ženicha. To, že je fotografie černobílá, odfiltruje rušivé barvy a tak se člověk soustředí přímo na děj. Zpracování takové fotografie vezme více času než u ostatních, ale takto silný moment si to rozhodně zasloužil.