Nejsme stroje, je lidské chybovat.

V mých počátcích fotografování svateb se mi jednou stalo, že jsem nestihl vyfotit první polibek. To ihned vidíte ty komiksové bubliny nad hlavami svatebčanů – Vyfotil to?, Že on to nestihl?, To je vůl!. Po zbytek mše pak přemýšlíte jak to vyřešit a tápete, zda je ta fotka opravdu tak důležitá. Usoudíte, že je. Když tedy mše skončila a svatebčané již utvořili špalír, tak jsem se odhodlal a pravil:  „Přátelé, omlouvám se, ale opravdu jsem nestačil vyfotit první polibek. Takže bych poprosil všechny zpátky do lavic a pojedeme druhý pokus.“ A čekáte vteřinu, která se zdá jako rok, jak lidé zareagují. Reakce byla supr, protože i když si museli o mne něco myslet, tak s úsměvem vlezli zpátky do lavic. Já v klidu vyfotil druhý polibek. Ten pak v albu přesunul na správné místo a nikdo nic nepozná:)

Když jsem fotografoval Petru a Ondru, tak se stalo něco jiného a to se lépe popíše fotografiemi. Ono už bylo humorné setkání ráno, protože jsem za nimi cestoval přes 250km a do poslední chvíle byli lehce nervózní, zda dojedu. Navíc si Petra na kterou jsem měl jedinou spojení nechala doma mobil. Nemívám předsvatební schůzky, takže ani nevěděli kdo/co přijede. Nicméně já všem říkám, že nepotřebuji nic o svatbě vědět, jen čas a místo kde ráno začínáme. O půl sedmé jsem zastavil před smluveným místem, vzal foťáky a šlo se do akce. Ano, byla vidět úleva, že jsem zde. To spadnutí kamene ze srdce určitě zaznamenaly nějaké seismické přístroje. Takže v klidu, já opravdu dojedu. Ledaže … ;)

Takže pojďme k příběhu.

Začne to tak, že si Petra a Ondra vyměnili prstýnky. Bystřejší již vidí, že je něco „špatně“.

Při podpisu jednoho svědka si prohlížejí prstýnky.

Načež zjistí, že prsten je sice na dobrém prstu, ale špatné ruce a začíná výměna:)

Nasazení prstenu poté proběhlo během obřadu tedy podruhé, ale tentokrát jsem nebyl na vině já ;)

Tohle jsou příběhy, které nevymyslíte. A díky těm upřímným reakcím, kdy nevěděli že je fotografuji, budou mít hezkou vzpomínku na ten den a určitě tím všechny pobaví. To jsou momenty, které musíte mít zaznamenány, ty se opakovat nedají. Proto je třeba být stále ve střehu, protože nikdy člověk neví co se stane.