Zasloužený odpočinek

V momentě, kdy čtete tento čerstvý příspěvek na blogu, tak se proháním v rakouském Söldenu po sjezdovkách. O víkendu nám svahy uplužili předjezdci typu Ted Ligety či Tina Maze a nyní je tedy čas na nás. Poslední dva měsíce byly pro mne nejhektičtější z celého roku, možná za pár let. Těch příčin je více, největší fakt ten, že práce je více než dostatek. Což je dobře, ale na vavřínech rozhodně neusínám.

Ono je třeba, aby člověk byl stoprocentně fit při své práce, ať se jedná o jakoukoli. Protože pak může pracovat s klidem. Když pak někde vzadu v hlavě vězí, že jsem nestihl ještě tohle a tohle, tak to není dobře. Takže jsem byl resp. jsem stále ve skluzu. S prací počínaje a vystavováním faktur konče. Všem dotyčným se tímto omlouvám, za týden už budete moci s úsměvem na tváři převádět finanční obnosy:)

U dnešní fotografie mne potěšila jedna věc, která není daleko od přechozích odstavců tematicky. Ženichovi jsem předával výběr fotografií na dvd a za pár dní všechny ostatní včetně alba. Říkal jsem mu, že na tom dvd mají ještě další fotografie. Například moc nedávám do finálních výběrů skupinové fotografie. Proč? O tom jindy. On mi říkal, že ten výběr cca 200 fotografií co jsem mu dával bohatě stačí. A já si říkal, přesně to rád slyším. Znáte to, když se někdo vrátí z dovolené a musíte si pak prohlédnout tisíc fotografií. To by si člověk raději uřízl ruku, než tohle zažít, ale v té chvíli to nesmíte dát najevo. Vytrpět a pak doma z okna do oblak zakřičet: „Za co mě trestáš?!?!?“

Každý rok odevzdávám míň a míň fotografií, protože se soustředím na ty podstatné. Ostatně celá svatba se dá kvalitně zobrazit na 150 snímcích. Ale na druhou stranu je stále ještě tady zvykem mít ty skupinovky. To pak v duchu křičím já:) Opravdu kvantitou kvalitu člověk nedožene.

Já se snažím aby ze svatby vzešly ať už klasické snímky, tak i fotografie, které mají nádech určitého tajemna a nejsou prvoplánové. Takové, aby jste si je pak mohli pověsit na zeď a nebyla to ta klasika s kyticí u stromu. Dnešní fotografie je přesně taková. Nefungovalo by to, kdyby tam byl odraz cizích lidí resp. nějakých svatebčanů. Tahle fotografie funguje právě díky tomu, že to jsou novomanželé. A je to vyfotografováno v ten pravý moment nakročení. Tohle opravdu není náhoda, tak jsem to přesně chtěl a povedlo se mi to na první moment. V levém horním rohu detail stojanu na kola bych ještě nějaký roh zpět ustříhl, ale teď takové drobné elementy nechávám. Měl jsem strašnou radost, že se mi ten snímek povedl. Všechno nemusí být o obličejích, když to uchopíte správně. Tak snad se fotografie líbí stejně i vám.

A už dost, lyže na mne volají …

PS: Pokud se vám v zimě nebude něco dařit, tak použijte básničku našeho hlavního instruktora. To když se některým lidem nedaří správná technika, tak nastoupí jeho přednes: „Nejde to, nejde to. Necháme to na léto“ :)