Listopad 2012

V prezidentské lóži s Terezou Maxovou

Když se podívám do statistik návštěvnosti mých stránek, tak největší procento prohlížení mají pochopitelně svatby (dva roky staré … kovářova kobyla) a hned na druhém místě akce Terezy Maxové. Občas se lidé ptají jak jsem se dostal k takovým lidem. K tomu trefně sedí slova amerického prezidenta Thomase Jeffersona: „Zjistil jsem, že čím víc pracuju, tím větší mám štěstí.“

Pět let zpět měl velmi zajímavou přednášku zakladatel seznamu Ivo Lukačovič a tam říkal čtyři možnosti práce …

1) nejhorší varianta, že děláte co vás nebaví a ještě za to nemáte peníze
2) děláte co vás sice nebaví, ale aspoň máte dobré peníze
3) děláte co vás baví a nemáte peníze, ale aspoň vás to tedy naplňuje
4) a pochopitelně nejlepší stav, kdy děláte to co vás baví a ještě za to máte dobré peníze

Zeptal jsem se přátel na Facebooku, kolik z nich je na stupni čtyři a nebo zda se přihlásí k nějakému jinému stupni. Měl jsem velkou radost, že většina lidí napsala číslo čtyři a popravdě jsem to nečekal. Chápu, že starší lidé již nemůžou změnit práci a jsou rádi, že to nějak doklepou k branám důchodu. Ale mladší generace má skvělou možnost udělat se svým životem co chce. A já všem radím ať dělá to co ho baví a pokud je v tom dobrý, tak uspěje. To, že člověk spadne občas na hubu musí brát jako pohyb dopředu. Je důležité si z toho vzít ponaučení a nevzdat to. Uspět trvale v dnešní době není jednoduché. Vůbec se teď nebavím o superstar či talentech, kde jejich kariéra má trvání života jepičího. Bavím se o úspěchu, který bude mít trvání v ideálu po celý život. A když se vám něco takového podaří vybudovat, je to fantastický pocit, že to stálo za to.

Nedávno jsem četl zajímavý článek o čínském bambusu. Zasadíte semínko a pak se o něj čtyři roky musíte starat – podlévat a hnojit. Nesmíte tento zdlouhavý proces přerušit, ačkoliv nic ze země neroste. Pátý rok najednou začne strom růst a to rychlostí metr za den. Ne to není chyba, opravdu jeden metr za den. V konečném výsledku má pak strom za pár týdnů několik desítek metrů. Vy nejvíce vidíte jak pak ten strom roste, ale kdybyste se o něj ty čtyři roky předtím nestarali, tak by se nebylo nač dívat.

Stejná perioda se stala u mne, kdy první roky podnikání moc toho vidět nebylo a já rozhodně pracoval více než klasických osm hodin denně. Za tu dobu si občas řeknete, zda se na to nevybodnout a mít klid u normálního zaměstnání. Naštěstí se to stálo málokrát a vždy jsem odolal:) Pak proběhlo několik zlomových okamžiků a rozhodnutí. Od té doby (musím zaklepat) to jede jak dobře namazaný stroj. Když tedy nyní fotografuji známější lidi, tak to není náhoda, ale důsledek tvrdé práce předchozích let. Velmi si pak vážím toho úspěchu a hlavně si vážím lidí, kteří mi dali svoji důvěru a já můžu pro ně pracovat. Když je pak ta spolupráce víceletá, tak víte že to prostě za ty trpké začátky stálo.

Takže jsem velmi rád, že lidi dělají to co je baví a ještě jsou dobře ohodnoceni. Pochopitelně mi napsala řada lidí pracujících ve zdravotnictví a ti se spíše klonili ke třetí skupině. Tohle je zapeklitá oblast (jako další) a určitě na ni jednoduše nejdou aplikovat výše uvedené odstavce. Nicméně je třeba brát všechno pozitivně, aspoň děláte to co vás baví – což se u placení složenek vysvětluje blbě, chápu:)

V následujících prosincových týdnech si ukážeme tematicky mé nejoblíbenější fotografie ze svateb tohoto roku. A zakončíme to silvestrovským článkem, když to tento rok tak pěkně vyšlo. O tom co jsem dělal vedle Terezy na nedávné akci a proč na mne špulila rty si povíme někdy příště, ať vás namotivuju ke sledování mého blogu;)

Intelektuální útlum

Témata blogu o čem napíšu si někdy vybírám dle fotografií či situací a většinou je mám v hlavě pár dní dopředu a pak je víceméně lehce napíšu. Teď mám takový útlum, protože musím přemýšlet nad dvěma zakázkami, které silně ovlivňuje počasí. Vyloženě hledám ani ne dny jako hodiny, kdy můžu fotografovat. Takže nastupuje silné plánování, navíc když v některých snímcích chci mít „komparz“. Za poslední týden jsem hodně překřižoval republiku a to samé mne čeká následující týdny. Když si vzpomenu jaké slunečné počasí bylo minulý rok téměř do prosince, tak si jen povzdechnu. Takže teď mám v hlavě hodně ty dvě zakázky a neustálě přemýšlím jak je zvládnu ať jsou klienti spokojeni.

U svateb je to zcela jiné, protože den je daný hodně dopředu a nelze zcela určit jeho konkrétní podobu. Ostatně meteorolog je člověk, který vám přesně řekne, proč jeho předpověď nevyšla:) Taky jsem si s tím lámal hlavu jak to vyřeším, když bude vyloženě špatné počasí ve svatební den a výsledek je zcela triviální – neovlivním to, tak to nebudu řešit. Kdybych měl přemýšlet nad vším co se může stát, tak bych neměl čistou hlavu. Ale ano dělám všechno proto, abych co nejvíce všechny elementy eliminoval a v autě vozím hodně záložních věcí. Když se mi minulý týden utrhl na druhé košili knoflík a já jej neměl čím přišít zpět, tak jsem si připsal do seznamu věcí nutných k záloze další položku.

Minulý týden sice bylo slunečno, ale neskutečný vítr, takže nás ošlehovala zima jako v ruském filmu. Já jsem měl windstopper, takže jsem byl v klidu, ale nevšiml jsem si, že by nevěsta Radka měla nějaké neviditelný protivětrný nátěr, takže všechna čest. Ale ony ty promrzlé kosti a svalstva se rychle rozhýbaly na parketu. To jsem opravdu už dlouho nezažil, že by se tak mohutně bez přestávek tančilo. Tatíci propocení z neustálého lítání s děckama. Já když jsem fotil v podřepu, tak si mi na záda vlezl jeden ze svatebčanů, takže jsem pak pár chvil ve stoje s ním fotil a měl jeho pivo položeno na hlavě. Mám rád, když se tak lidé baví:)

No, ale ono je třeba udělat i nějaké ty romantičtější snímky, pokud to situace umožňuje. Tak jsem dlouhým objektivem fotil z patra sálu, když jsem se pak vracel do sálu, tak jsem si všiml ve dveřích menší otvory a skrze nich probíhající děj v sálu. A tam na parketu Radka a Kamil při pomalém tanci. Nemohli si mne všimnout a já tak udělal pár snímků. To jsou přesně ty fotografie, kdy o mne nikdo neví a já je nějak zajímavě zakomponuji. To jsou ty snímky pro které žiju …

Moc díky všem …

Přes víkend jsem fotografoval poslední svatbu v tomto roce. Ano, ještě se může na poslední chvíli někdo objevit, přeci jenom do konce roku je dostatek času. Nicméně to už je období, kdy se věnuji zcela něčemu jinému a mám tak oddych od svateb. Baví člověka fotografoval každý víkend svatbu? Rozhodně ano, protože každá je naprosto jiná. Což si dnes ukážeme.

Díky tomu, že fotím výhradně celý den a končím tak za tmy, tak končím prskavkovou fotografií. Je to vyloženě blbost na kterou jsem přišel několik let zpět, když jsem měl za cíl vyfotografovat zajímavě Ostravu. Pár fotografií mám vystavených na mých stránkách, zde http://www.davidbernard.cz/?page=projekt-zarici-ostrava. Nechtěl jsem jít klasickou cestou, takže jsem tápal až jsem došel k tomuto výsledku. Každá fotografie měla svoji historii, nebylo to nic o náhodách a myslím, že výsledek je více než povedený. Od té doby jsem začal podobné fotografie dělat na svatbách. Lidé se tak zabaví a miluju ty pohledy, když po vyhoření prskavek se dotyční jdou podívat na výsledek.

Není to nic těžkého. Stačí lidem říci ať každé písmenko píšou jedním tahem pořád dokola a to zrcadlově obráceno. Na fotoaparátu nastavíte dlouhý čas, já dávám většinou osm vteřin. A pak už jen čekáte co z toho vyleze, pokaždé je to jiné. Jde to dělat nejen s prskavkami, ale i mobily či jakýmkoliv zdrojem světla. Pravda ne u každé svatby dojde k této fotografii a to díky dvou faktorům. První je velmi špatné počasí, což je výjimečné, ale stane se. No a ten druhý faktor je častější, že v tu pozdější hodinu již nesežeme dost střízlivých lidí uskutečnit toto velkolepé dílo. Pochopitelně je ještě další faktor a to, když se opije fotograf … ale to už jsme jinde, je to jiná vesnice:)

Pablo Picasso kdysi řekl, že dobří umělci kopírují a ti nejlepší kradou. A tak pochopitelně je řada fotografů, kteří mé prskavkové snímky kopírují. Vadí mi to? Ne, protože to nejsou stěžejní snímky dne. A mé ego je uspokojeno tím, že jsem nenašel nikoho kdo by toto fotografoval přede mnou. Na druhou stranu – pánové a dámy, zkuste vymyslet něco svého:)

Takže. Moc bych chtěl poděkovat všem novomanželům, kteří mi dali svoji důvěru ke zdokumentování jejich dne. Poznal jsem fantastické lidi a vyslechl řadu zajímavých životních příběhů. A snad se mi splní můj sen, že budu fotografovat svatby jejich potomkům;) Ještě jednou moc díky …

3+1 = fotografie & video & text + soutěž

Dnes si povíme něco o tom jak správně postupovat při zařizování svatby. Stručně řečeno, prvně se zařizuje termín u fotografa (rozuměj u mne) a až pak následuje shánění ženicha resp. nevěsty, eventuální místo obřadu, proškrtání prvního seznamu hostů, množství potřebného alkoholu, proškrtání druhého seznamu hostů, atd.

Nějak tak to bylo u svatby Jany a Tomáše, protože před hodně léty mi řekla, že svatbu jí budu fotit rozhodně já. Což byla velká odvaha, protože v té době jsem teprve začal chápat co to vlastně fotografie je. No, když došlo na lámání chleba, tak první telefonát byl ten, ať jí napíšu volné termíny v tomto roce. Pak se vše naroubovalo na vybraný termín. Ano, tohle je ideální stav, který ovšem svým způsobem zavazuje, aby výsledek byl dle očekávání. Už jsem o tom psal kdysi, že fakt jde o to dělat to přesně jak je člověk zvyklý. Takže žádný stres. Rodina Jany mne zná, takže žádné oslovování jménem, ale jako ostatně 98% všech lidí prostě Beny. Mým jménem mne oslovuje opravdu hodně málo lidí a řekl bych, že dobrá polovina ani neví jak se vlastně jmenuju pravým jménem:) Člověk se pak cítí hodně familiárně a ten den probíhá v moc příjemném prostředí.

Například. Fotografoval jsem společný snímek před kostelem po obřadu. Poslední svatby se snažím tenhle snímek fotografovat z vyššího místa, než klasicky ze země. Tady jsem vylezl na kovaný plot, kdy ztráta rovnováhy spojená s ostrými hroty by nejspíše způsobila jisté problémy, no co už. Tady jsem udělal pár snímků, kdy lidi různě motivuju. Jednu pózu jsem vyfotil rychle a přepnul na natáčení videa a …

Tohle je můj styl fotografování, abych ho přiblížil lidem, kteří mne neznají. Nebrat tu práci tak vážně a tyhle snímky vylepšit nějakou legrací. Ostatně u těchto hromadných fotografií mám jednu specialitku na kterou většinou dojde. Jaká? To se dozvíte, až si mne objednáte na svatbu jako fotografa či faráře ;)

Dnešní snímek je o klasické situaci ve svatební den. Někdy ženich jde za nevěstou a někdy ji k němu přivede otec. A to se pak člověk snaží propojit oba hlavní aktéry dne do jednoho snímku. Občas se při tom pohybuje hodně lidí, někdy jde jen o ty samotné dva. Tady je to takový mix rozdělený na dvě poloviny. Vlevo výrazy v obličejích uvědomující si vážnost situace, které později plynule přejdou v radostný pláč. Vpravo výrazy očekávající, zda už teď vyjde pravá nevěsta či jako o pár minut dříve nevěsta falešná:) Vlevo málo lidí, vpravo hodně. Líbí se mi takové to napětí, které v ten den bylo velmi výjimečné. Protože jinak to byla velmi usměvavá svatba.

A na závěr pro všechny, kteří mají účet na Facebooku. Pokud máte rádi mou tvorbu a chcete udělat radost Janě a Tomáši, tak klikněte na níže uvedený odkaz a tam dejte, že se vám fotografie líbí. Mi se líbí hodně, proto to sem píšu:) Pokud bude mít fotografie úspěch, tak popíšu proč je fotografována tak šikmo či proč jsem tam nechal vlevo ten komín. To ať máte nějakou motivaci;)

http://www.kleinod.cz/soutez/fbid613/?fb_action_ids=4860912687214&fb_action_types=og.likes&fb_source=aggregation&fb_aggregation_id=288381481237582