Intelektuální útlum

Témata blogu o čem napíšu si někdy vybírám dle fotografií či situací a většinou je mám v hlavě pár dní dopředu a pak je víceméně lehce napíšu. Teď mám takový útlum, protože musím přemýšlet nad dvěma zakázkami, které silně ovlivňuje počasí. Vyloženě hledám ani ne dny jako hodiny, kdy můžu fotografovat. Takže nastupuje silné plánování, navíc když v některých snímcích chci mít „komparz“. Za poslední týden jsem hodně překřižoval republiku a to samé mne čeká následující týdny. Když si vzpomenu jaké slunečné počasí bylo minulý rok téměř do prosince, tak si jen povzdechnu. Takže teď mám v hlavě hodně ty dvě zakázky a neustálě přemýšlím jak je zvládnu ať jsou klienti spokojeni.

U svateb je to zcela jiné, protože den je daný hodně dopředu a nelze zcela určit jeho konkrétní podobu. Ostatně meteorolog je člověk, který vám přesně řekne, proč jeho předpověď nevyšla:) Taky jsem si s tím lámal hlavu jak to vyřeším, když bude vyloženě špatné počasí ve svatební den a výsledek je zcela triviální – neovlivním to, tak to nebudu řešit. Kdybych měl přemýšlet nad vším co se může stát, tak bych neměl čistou hlavu. Ale ano dělám všechno proto, abych co nejvíce všechny elementy eliminoval a v autě vozím hodně záložních věcí. Když se mi minulý týden utrhl na druhé košili knoflík a já jej neměl čím přišít zpět, tak jsem si připsal do seznamu věcí nutných k záloze další položku.

Minulý týden sice bylo slunečno, ale neskutečný vítr, takže nás ošlehovala zima jako v ruském filmu. Já jsem měl windstopper, takže jsem byl v klidu, ale nevšiml jsem si, že by nevěsta Radka měla nějaké neviditelný protivětrný nátěr, takže všechna čest. Ale ony ty promrzlé kosti a svalstva se rychle rozhýbaly na parketu. To jsem opravdu už dlouho nezažil, že by se tak mohutně bez přestávek tančilo. Tatíci propocení z neustálého lítání s děckama. Já když jsem fotil v podřepu, tak si mi na záda vlezl jeden ze svatebčanů, takže jsem pak pár chvil ve stoje s ním fotil a měl jeho pivo položeno na hlavě. Mám rád, když se tak lidé baví:)

No, ale ono je třeba udělat i nějaké ty romantičtější snímky, pokud to situace umožňuje. Tak jsem dlouhým objektivem fotil z patra sálu, když jsem se pak vracel do sálu, tak jsem si všiml ve dveřích menší otvory a skrze nich probíhající děj v sálu. A tam na parketu Radka a Kamil při pomalém tanci. Nemohli si mne všimnout a já tak udělal pár snímků. To jsou přesně ty fotografie, kdy o mne nikdo neví a já je nějak zajímavě zakomponuji. To jsou ty snímky pro které žiju …