V prezidentské lóži s Terezou Maxovou

Když se podívám do statistik návštěvnosti mých stránek, tak největší procento prohlížení mají pochopitelně svatby (dva roky staré … kovářova kobyla) a hned na druhém místě akce Terezy Maxové. Občas se lidé ptají jak jsem se dostal k takovým lidem. K tomu trefně sedí slova amerického prezidenta Thomase Jeffersona: „Zjistil jsem, že čím víc pracuju, tím větší mám štěstí.“

Pět let zpět měl velmi zajímavou přednášku zakladatel seznamu Ivo Lukačovič a tam říkal čtyři možnosti práce …

1) nejhorší varianta, že děláte co vás nebaví a ještě za to nemáte peníze
2) děláte co vás sice nebaví, ale aspoň máte dobré peníze
3) děláte co vás baví a nemáte peníze, ale aspoň vás to tedy naplňuje
4) a pochopitelně nejlepší stav, kdy děláte to co vás baví a ještě za to máte dobré peníze

Zeptal jsem se přátel na Facebooku, kolik z nich je na stupni čtyři a nebo zda se přihlásí k nějakému jinému stupni. Měl jsem velkou radost, že většina lidí napsala číslo čtyři a popravdě jsem to nečekal. Chápu, že starší lidé již nemůžou změnit práci a jsou rádi, že to nějak doklepou k branám důchodu. Ale mladší generace má skvělou možnost udělat se svým životem co chce. A já všem radím ať dělá to co ho baví a pokud je v tom dobrý, tak uspěje. To, že člověk spadne občas na hubu musí brát jako pohyb dopředu. Je důležité si z toho vzít ponaučení a nevzdat to. Uspět trvale v dnešní době není jednoduché. Vůbec se teď nebavím o superstar či talentech, kde jejich kariéra má trvání života jepičího. Bavím se o úspěchu, který bude mít trvání v ideálu po celý život. A když se vám něco takového podaří vybudovat, je to fantastický pocit, že to stálo za to.

Nedávno jsem četl zajímavý článek o čínském bambusu. Zasadíte semínko a pak se o něj čtyři roky musíte starat – podlévat a hnojit. Nesmíte tento zdlouhavý proces přerušit, ačkoliv nic ze země neroste. Pátý rok najednou začne strom růst a to rychlostí metr za den. Ne to není chyba, opravdu jeden metr za den. V konečném výsledku má pak strom za pár týdnů několik desítek metrů. Vy nejvíce vidíte jak pak ten strom roste, ale kdybyste se o něj ty čtyři roky předtím nestarali, tak by se nebylo nač dívat.

Stejná perioda se stala u mne, kdy první roky podnikání moc toho vidět nebylo a já rozhodně pracoval více než klasických osm hodin denně. Za tu dobu si občas řeknete, zda se na to nevybodnout a mít klid u normálního zaměstnání. Naštěstí se to stálo málokrát a vždy jsem odolal:) Pak proběhlo několik zlomových okamžiků a rozhodnutí. Od té doby (musím zaklepat) to jede jak dobře namazaný stroj. Když tedy nyní fotografuji známější lidi, tak to není náhoda, ale důsledek tvrdé práce předchozích let. Velmi si pak vážím toho úspěchu a hlavně si vážím lidí, kteří mi dali svoji důvěru a já můžu pro ně pracovat. Když je pak ta spolupráce víceletá, tak víte že to prostě za ty trpké začátky stálo.

Takže jsem velmi rád, že lidi dělají to co je baví a ještě jsou dobře ohodnoceni. Pochopitelně mi napsala řada lidí pracujících ve zdravotnictví a ti se spíše klonili ke třetí skupině. Tohle je zapeklitá oblast (jako další) a určitě na ni jednoduše nejdou aplikovat výše uvedené odstavce. Nicméně je třeba brát všechno pozitivně, aspoň děláte to co vás baví – což se u placení složenek vysvětluje blbě, chápu:)

V následujících prosincových týdnech si ukážeme tematicky mé nejoblíbenější fotografie ze svateb tohoto roku. A zakončíme to silvestrovským článkem, když to tento rok tak pěkně vyšlo. O tom co jsem dělal vedle Terezy na nedávné akci a proč na mne špulila rty si povíme někdy příště, ať vás namotivuju ke sledování mého blogu;)