Prosinec 2012

Takže vše nej do roku 2013

Mám hodně rád filmy a zváště tvorbu Hitchcocka. On byl známý tím, že vystupuje v každém svém filmu v nějaké miniroli. Já se taky nějak vmontuju do každé svatby. Takže pokud si svatebčané dobře prohlídnou své fotografie, někde tam budu. Ano někdy nejsem takřka poznat, nebo jsou zobrazeny jen mé nohy (ale díky barevným ponožkám mne lze identifikovat). Tyhle fotografie nicméně neukazuji, je to jakási hra s klienty:) Občas mne někdo vyfotí a pak fotky pošle, takže některé z nich zde. To jen ať víte jak vypadá ten člověk, který potí tento blog.

Každopádně moc díky za čtenost blogu, pochopitelně pokračujeme v dalším roce. Ať se vám všem daří a upřímně přeji každému jen to dobré.

 

 

Díl 4 – portrétovky

Jestli je pro novomanželé nějaká krizová část svatebního dne, tak je to ta chvíle, kdy se odchází fotografovat portrétovky. Ano existují výjimky, které se na to těší, ale většinou to je tak, že si ženich musí dát panáka na přežití. Chápu jejich obavy, stát někde a romanticky se objímat kolem stromu. Ale takhle to u mne nechodí, takže žádné obavy. Někdy si lidé sami řeknou kam chtějí jet fotit a tím to mám ulehčeno. Protože není v mých časových možnostech si ty místa předem vyhledávat na internetu. Pochopitelně, že pro uklidnění nevěstám říkám, že jsem poslední dny důkladně prohlížel přes google mapy místa k fotografování, sledoval tlak vzduchu či hodnotu rosného bodu. Je jasné, že lidé vzápětí pochopí, že nevím vůbec nic:) Nejsou to fotografie, kterými bych se nějak lišil od ostatních fotografů. Má silná stránka, pokud nepočítám Metaxa team, je právě v těch momentech, kdy realitu neovlivňuji. Ale tohle fotografování si užívám více než nutné zlo skupinovek.

Mám docela dobrou představivost, takže když jsme na nějaké místě a já vidím, že z té větvě nebo z vody by ta fotografie mohla být nej, tak tak učiním. Což je důvod, že si na svatby beru více oblečení a obutí. Takže u některých fotografií si řeknete: „On na ten most či strom vylezl?“ Ano, vylezl. Narazíte na fotografii betonového mostu a to už byl docela adrenalin, ale sami uznáte, že to za tu fotku stálo. Nebo fotografujete poblíž Ostravy, kde probíhají Dny NATO a najednou kolem vás letí B52, takže ihned to nějak zrežírujete. U železničního přejezdu zastavíte na červenou, takže hop všichni z auta. Jedete kolem nepořádku u odpadkového koše, tak i přes novoli donutíte nebohé lidi k postoji. Splníte lidem přání, že jen pár fotek, takže musíte mít hotovo za několik minut. Neni tam ženich? No tak to nafotíme bez něj. Jedem pro pivo na oslavu? No tak šup k bečkám a ještěrce. Těch případů je hodně. Občas se stane, že vylezeme na stoh a někdo cestou dolů spadne a to pak vidíte jak v kreslených pohádkách dole jen prach dýmu:) Je poblíž nějaký potok či řeka, tak šup z bot a jdeme. Chci ať si tohle fotografování lidé užijí a není to nějaký stres. Lidé jsou různí, někoho to baví více a někoho méně. Někdo chce mít hodně fotografií, někdo prakticky vůbec žádné takové. Někdo klasičtější, někdo bláznivé. Je to pokaždé jinak, proto mne to baví.

Takže dnes výběr portrétovek … Pojď mi hop!

Díl 3 – tanec

Minulý týden jsem byl lyžovat v Itálii, kde jsem myslel (Na myšlení jsme tady my dva … No Ty rozhodně ne), že napíšu text k předchozímu a dnešnímu blogu, nicméně přes intenzivní večírky ehm lyžování jsem se k tomu pořádně nedostal. Tedy popravdě trošku dostal, ale texty psané v nočních hodinách po tak náročných dnech působí značně zmateným nepublikovatelným dojmem. Tak jsem si řekl, že to holt jednou lidi přežijou, že nebude text. Když jsem se vrátil, tak jsem hned osedlal poloauto a směřoval do Prahy, kde se konala důležitá akce s prof. Švejnarem. K dnešnímu blogu jsem se tak dostal až dneska v pondělí ráno a text opět nikde. Ale ono tématicky v prosinci jde hlavně o fotografie, takže tedy pojďme do toho – tanec.

Díl 2 – co se děje ráno