Leden 2013

Ještě k prezidentské volbě

Přes víkend jsem cestoval vlakem, naproti mne usedla dáma. Začala číst anglickou knížku, tak jsem si řekl, že si piluje angličtinu. Po chvíli knížku odložila a z tašky vytáhla Kindle, čtečku elektronických knih. To už jsem zpozorněl, protože přeci jenom není běžné, že starší generace používá toto zařízení. Opět po chvíli čtečku zavřela, otevřela noviny a začala luštit sudoku. Na notebooku jsem studoval průbežné výsledky voleb a chtěl si natáhnout nohy, ale lehce jsem zavadil o její tašku pod stolem. Tak jsem se omluvil, ale ona ihned tašku dávala na stranu, ať si nohy můžu pořádně natáhnout. Načež se optala, zda je tady ve vlaku „wajfaj“, wifi resp. internet. Tak jsem s úsměvem řekl, že jsme v Česku, takže ne:) No, ale dali jsme se do hovoru.

Byla to řádová sestra z Irska. Vůbec jsem to nepoznal dle oblečení, protože byla oblečena klasicky moderně. Ale, že je z jiné země se dalo poznat dle jisté elegance a výše uvedených vět. Tak jsme se bavili o různých tématech, až jsme došli k prezidentské volbě. A to mi řekla velmi zajímavé informace z její země.

V Irsku je nyní prezident muž, ale před ním byly dvě ženy. Jedno období trvá sedm let. První žena prezidentka opustila svoji funkci pár měsíců před koncem mandátu, rok 1997, skrz dobré nabídky z OSN. V dalších volbách zvítězila Mary McAlles, novinářka a právnička. Když byla první dny ve funkci, tak si její dcera objednala pizzu a jako adresu doručení zadala místo, kde sídlí prezident. V pizzerii si mysleli, že si z nich někdo dělá srandu, ale holka prostě nahlásila správnou adresu. Stejně jako si může objednat pizzu dcera Miloše Zemana a místo doručení jest Pražský hrad. Takovéto příhody přispěly k tomu, že byla velmi oblíbená prezidentka. Když se tedy blížil konec mandátu, tak ačkoliv v Irsku volí lidé stejně jako u nás, tak se parlament a opozice usmysleli, že je to zbytečné mrhání peněz, volby nebudou a bude pokračovat dalších sedm let. Neuvěřitelné, v našich končinách nemyslitelné, ale opravdu se tak stalo.

Přišlo mi to jako fajn příspěvek do blogu, než abych psal klasické hodnocení voleb a dál tříštil naší společnost. Fakt je ten, že Zeman je zástupce společenské vrstvy, která ještě na Hradě svého zástupce neměla. Takže za pět let můžeme s klidem volit někoho dalšího a byl bych velmi rád, kdyby to byla žena. Inspiraci jsem napsal výše.

Dnes z jiného soudku resp. trouby

Před léty jsme s kamarády založili tradici zimních výletů na jednu chatu do zapadlé části naší republiky, kde není ani signál pro mobilní síť. Několik dní mimo moderní technologie nás navrácí do dob našeho mládí. Pokud chce někdo volat, tak musí vyšlapat poměrně prudký kopec a to pak člověka odradí a věnuje se jiným aktivitám. Záměrně nepíšu na kterém místě se chata nachází, protože něco tak luxusního si chceme nechat pro sebe – sobci.

Mimo aktivity sportovnějšího charakteru, které praktikujeme velmi zřídka se věnujeme hlavně vaření. Protože v chatě jsou dvě luxusní kachlové pece. Na jedné se dá i spát jak to známe z pohádek a zároveň poskytuje neskutečný prostor pro vaření. Takže dnes ukážeme pět jídel z několika, které jsme tam připravovali. Mnohem raději vařím než fotím jídla a podobné věci, to je zcela jiná disciplína. A tak omluvte sníženou kvalitu fotografií, přeci jenom ty svatby mi jdou lépe. Většina inspirací jídel – Gordon Ramsay a Jamie Oliver. Proč tito dva? Protože v jednoduchosti je síla a líbí se mi, že ingredience dávají baj oko a ne z mističek. A to je pak zábava dělat něco od srdce a ne dle příruček. Stejný postup praktikuji u fotografování. Takže …

Beef Wellington – legendární recept GR, který vypadá složitě, ale není to opravdu nic těžkého, viz. http://youtu.be/y1orR1HGv0s

Kachní žaludky na redukci z hovězích jater a mrkve -  překvapení víkendu, vynikající chuť.

Žebra na krkovičce – vyšší level tomu dodalo hodně bylinek postupně zakomponováno v mnohahodinovém procesu pečení.

Steaky z argentinského vysokého roštěnce – takové maso není třeba solit či kořenit, ale my ho nechali uležet v nádivce z hodně různých bylin a olivového oleje. K tomu pak ještě podávali žampióny plněné nivou. Dokonalá kombinace.

Dančí kýta – shodli jsme se, že není lepší zvěřina než dančí kýta a opět jen lehce bylinek a špeku.

Pochopitelně to nebylo jenom o mase, třeba americké brambory na másle s oreganem nebo vajíčka ala Gordon nebyly vůbec o nic horší. Kdybych však ukázal vše, tak asi by byl velký zájem, aby někdo jel příští rok s námi.

No, ale holt je to jen klub vyvolených :)

Proč nebyl v pondělí článek? Viz obrázek

Prezidentská volba

Minulý rok jsem tápal, zda se mám na blogu věnovat i jiným než fotografickým tématům. A řekl jsem si, že bych výjimky měl dělat velmi výjimečně. Za týden půjdeme prvně volit prezidenta a to je určitě vhodný moment k zamyšlení. Před pěti lety jsem mohl jako fotograf prof. Švejnara načichnout k prezidentské volbě a byla to jedna z nejzajímavějších zkušeností. O tom proč prof. Švejnar nekandiduje v letošním roce se bavit nebudu, to by bylo na samostatné téma. Fakt je ten, že jsem přesvědčen že by naší republice více prospěl úspěšným zvolením před zmíněnými pěti léty než nyní. Velmi dobře si pamatuji všechny možné debaty, kde volitelé V. Klause říkali, že přesně víme co od něj čekat, což u prof. Švejnara vůbec nevíme. Jaká je nejčastější reakce nynějších poslanců ze všech táborů za poslední léta u schvalování zákonů apod.? Nevíme jak se zachová. Marná byla snaha upozorňovat na to, že si druhé období náš prezident řádně užije, viz. nynější amnestie. Ale holt stalo se, takže těch pár dní to už s ním dožijeme. Otázka však je, zda se dá z prezidenství V. Klause nějak poučit. Určitě ano, už tím že nebudeme volit toho koho nám V. Klaus doporučuje.

Lidé by si měli najít čas si více prozkoumat životopisy jednotlivých kandidátů a ne tupě brát informace z médií. Jejich chování se mi vůbec za poslední týdny nelíbí a je velmi málo nestranných novinářů. Vrchol manipulace považuji televizní debatu na Primě mezi Fischerem a Zemanem. Proč mají být zvýhodňováni zrovna tito dva? Že jsou na prvních místech žebříčků resp. jsou na ně nejmenší kurzy? I to může být omyl. Před fotbalovým Eurem 1996 byl na celkové vítězství našeho týmu kurz 1:40, po prvním zápase který jsme prohráli s Německem 2:0 kurz stoupnul na 1:120. Nakonec jsme došli až do finále, kde Oliver Bierhoff dvěma góly rozhodl o neuskutečnění našeho zlatého snu. Nemáme žádné dřívější zkušenosti s přímou volbou prezidenta, takže o to více bych čekal férovost hry. Kdo má být jeho rozhodčím? Netuším, nejspíš ministerstvo vnitra. Ale vzhledem k nedávným excesům by stejnou kvalitu rozhodování zajistila mince či hrací kostka.

Jak volit? Dle mne vyřazovací metoda zajistí vše sama. Takže já to měl takto. Prvně jsem si určil koho rozhodně volit nebudu,pak Ty kteří jsou mi volní a pak Ty o kterých bych uvažoval. Nemusím se tak zabývat všemi devíti. Efektivita nade vše. Ale lehce něco řeknu ke všem kandidátům v abecedním pořadí.

Jana Bobošíková – U ní si vždy vzpomenu na komunistické červené třešňové náušnice při prezidentské volbě v roce 2008. To myslím že vypovídá nejvíce o jejím charakteru. Sama se nyní prezentuje jako marketingová ředitelka. Když se však podívám na stránky firmy, kterou má s manželem, tak bych se raději prezentoval tou komunistickou kandidátkou než ředitelkou.

Jiří Dienstbier – U něj se potvrzuje to, že jedno z nejtěžších povolání je „syn“ resp. „dcera“. Díky všem informacím si ho nedokážu představit v roli pracovitého prezidenta. Dokázal bych si představit jiné členy ČSSD vhodnějších pro roli prezidenta, proto nechápu proč je to zrovna on.

Jan Fischer – V MF Dnes mi otiskli názor níže uvedený, kde je vše podstatné. Mám ještě více názorů na tohoto člověka, ale byly by asi stejně hezké jako jeho odhalené lýtko, vlivem krátkých ponožek, v televizní debatě na Primě.

Oceňuji jak Vladimír Dlouhý přiznává svůj díl viny u financování ODA. Na druhou stranu to přesně odhaluje pokřivený charakter. Už Seneca říkal, že co nezakazuje zákon, měl by zakazovat stud. O pár odstavců dál vypráví o svém působení v KSČ, že rodina a společnost mu nenastavily hodnoty, které by ho vedly k nemorálnímu pocitu. Můj otec by místo věty “Nebuď blbej, vstup tam!” použil větu “Ať Tě to ani nenapadne.” Má cenu řešit členství pánů Dlouhého a Fischera v komunistické straně? Rozhodně ano. Vzkazujete lidem, že pokud v mládí budete podporovat totalitní režim, tak po změně k demokracii můžete po dvaceti letech kandidovat na prezidenta. Byl bych rád, kdyby naše společnost dala jasně najevo, že si toto nepřeje. A že se najdou charakterově vhodní lidé na prezidentský úřad je možné číst o pár stránek dříve u Joachima Gaucka.

Táňa Fischerová – Nemyslím si, že by prezident měl být ekonom či právník, raději bych tam viděl třeba sociologa. Aby dokázal na věci schválené parlamentem upozorňovat z jiného pohledu než formou čísel a paragrafů. Myslím si, že by to T. Fischerová zvládla, ale můj ženský favorit to není.

Vladimír Franz – Je mi zcela jedno jeho tetování a baví mne, když vypráví o ne prezidentských věcech. No, ale to je opak toho koho volíme. Cítím velkou nejistotu v zásadních otázkách.

Zuzana Roithová – Rád bych viděl v roli prezidenta ženu a z nynější nabídky kandidátů je to ona. Rozhodně nesouhlasím se všemi jejími názory, ale na druhou stranu se mi líbí její životní dráha. Schopná slušná žena, která byla úspěšná ať už jako ministryně, ředitelka nemocnice či europoslankyně. A pak hlavně jedna věc, které se mi u kandidatury líbila. Měla nejméně podpisů, které byly posléze vyřazeny. A oceňuji i i systém poctivého sběru podpisů. O to více náročnějším než motivování financemi. Pokud lidé věří svému kandidátu, tak dokáži sehnat bez problému dostatečný počet podpisů ke kandidatuře. A není třeba komedie u Ústavního soudu, ale říkejte to Okamurovi.

Karel Schwarzenberg – Byl by to jednoznačně můj favorit deset let zpět, ale nyní ne. Ne kvůli věku, to myslím, že by zvládl. Ale nelíbí se mi jak při volbách na mne hleděl z každého billboardu zpoza jednotlivých kandidátů, ale posléze nedokázal ukočírovat svoji stranu resp. Miroslava Kalouska. Nelíbilo se mi lehké zběhnutí od Strany Zelených. Nelíbilo se mi divné auditování u Čuňka. Nelíbilo se mi extra nadšení z radaru. Chápu, že má jednoznačně největší renomé z kandidátů, ale poslední léta mi spíše připadají jako držení se funkce ministra zahraničí. A jak vtipně poznačil premiér Nečas: „Já potřebuji ministra zahraničí, ne ministra v zahraničí“. I přesto všechno je to můj kandidát číslo dva.

Přemysl Sobotka – Kdyby za ODS kandidovala Miroslava Němcová, tak i když není můj šálek kávy, hlas by dostala ona. Poslední faux pas s „provokací daru nedaru“ hovoří za vše. Když si člověk neumí zařídit pořádné spolupracovníky, jaký je pak sám?

Miloš Zeman – Bohužel jsem přečetl hodně knih a článků o jeho vládě, že jednoduše bych musel být blázen, abych mu dal hlas. Musím uznat, že je politik profesionál a s lidmi to umí. Když si však dá člověk práci a dohledává odpovědi, které suverénně plodí po otázkách moderátorů, tak musí v polovině případů říci: „Vždyť ten člověk lže.“ Už jenom samotné financování kampaně mi stačí k tomu, abych jím neztrácel čas.

Takže budu volit Z. Roithovou a je mi jedno pokud nepostoupí, volím já dle mého nejlepšího svědomí. Každopádně odmítám hrát hru na menší zlo a volit Schwarzenberga ať se tam nedostane jeden z pánů Zeman a Fischer. Ostatně kníže můj hlas nepotřebuje, protože ve volbách v roce 2010 dostal nejvíce hlasů z celé republiky. Druhý v pořadí měl méně než polovinu hlasů. Takže pokud budou lidé volící TOP09 disciplinovaní, tak nemusí mít obavy o postupu do druhého kola. Ledaže … ledaže by to bylo jinak:)

Víte ovšem co mi u všech kandidátů chybí nejvíce? Upřímný smích a dostat lidi do dobré nálady. Takových lidí není mnoho a že jsme takového prezidenta mohli mít už pět let. Fotografie ze tří různých akcí tohoto roku.