Prezidentská volba

Minulý rok jsem tápal, zda se mám na blogu věnovat i jiným než fotografickým tématům. A řekl jsem si, že bych výjimky měl dělat velmi výjimečně. Za týden půjdeme prvně volit prezidenta a to je určitě vhodný moment k zamyšlení. Před pěti lety jsem mohl jako fotograf prof. Švejnara načichnout k prezidentské volbě a byla to jedna z nejzajímavějších zkušeností. O tom proč prof. Švejnar nekandiduje v letošním roce se bavit nebudu, to by bylo na samostatné téma. Fakt je ten, že jsem přesvědčen že by naší republice více prospěl úspěšným zvolením před zmíněnými pěti léty než nyní. Velmi dobře si pamatuji všechny možné debaty, kde volitelé V. Klause říkali, že přesně víme co od něj čekat, což u prof. Švejnara vůbec nevíme. Jaká je nejčastější reakce nynějších poslanců ze všech táborů za poslední léta u schvalování zákonů apod.? Nevíme jak se zachová. Marná byla snaha upozorňovat na to, že si druhé období náš prezident řádně užije, viz. nynější amnestie. Ale holt stalo se, takže těch pár dní to už s ním dožijeme. Otázka však je, zda se dá z prezidenství V. Klause nějak poučit. Určitě ano, už tím že nebudeme volit toho koho nám V. Klaus doporučuje.

Lidé by si měli najít čas si více prozkoumat životopisy jednotlivých kandidátů a ne tupě brát informace z médií. Jejich chování se mi vůbec za poslední týdny nelíbí a je velmi málo nestranných novinářů. Vrchol manipulace považuji televizní debatu na Primě mezi Fischerem a Zemanem. Proč mají být zvýhodňováni zrovna tito dva? Že jsou na prvních místech žebříčků resp. jsou na ně nejmenší kurzy? I to může být omyl. Před fotbalovým Eurem 1996 byl na celkové vítězství našeho týmu kurz 1:40, po prvním zápase který jsme prohráli s Německem 2:0 kurz stoupnul na 1:120. Nakonec jsme došli až do finále, kde Oliver Bierhoff dvěma góly rozhodl o neuskutečnění našeho zlatého snu. Nemáme žádné dřívější zkušenosti s přímou volbou prezidenta, takže o to více bych čekal férovost hry. Kdo má být jeho rozhodčím? Netuším, nejspíš ministerstvo vnitra. Ale vzhledem k nedávným excesům by stejnou kvalitu rozhodování zajistila mince či hrací kostka.

Jak volit? Dle mne vyřazovací metoda zajistí vše sama. Takže já to měl takto. Prvně jsem si určil koho rozhodně volit nebudu,pak Ty kteří jsou mi volní a pak Ty o kterých bych uvažoval. Nemusím se tak zabývat všemi devíti. Efektivita nade vše. Ale lehce něco řeknu ke všem kandidátům v abecedním pořadí.

Jana Bobošíková – U ní si vždy vzpomenu na komunistické červené třešňové náušnice při prezidentské volbě v roce 2008. To myslím že vypovídá nejvíce o jejím charakteru. Sama se nyní prezentuje jako marketingová ředitelka. Když se však podívám na stránky firmy, kterou má s manželem, tak bych se raději prezentoval tou komunistickou kandidátkou než ředitelkou.

Jiří Dienstbier – U něj se potvrzuje to, že jedno z nejtěžších povolání je „syn“ resp. „dcera“. Díky všem informacím si ho nedokážu představit v roli pracovitého prezidenta. Dokázal bych si představit jiné členy ČSSD vhodnějších pro roli prezidenta, proto nechápu proč je to zrovna on.

Jan Fischer – V MF Dnes mi otiskli názor níže uvedený, kde je vše podstatné. Mám ještě více názorů na tohoto člověka, ale byly by asi stejně hezké jako jeho odhalené lýtko, vlivem krátkých ponožek, v televizní debatě na Primě.

Oceňuji jak Vladimír Dlouhý přiznává svůj díl viny u financování ODA. Na druhou stranu to přesně odhaluje pokřivený charakter. Už Seneca říkal, že co nezakazuje zákon, měl by zakazovat stud. O pár odstavců dál vypráví o svém působení v KSČ, že rodina a společnost mu nenastavily hodnoty, které by ho vedly k nemorálnímu pocitu. Můj otec by místo věty “Nebuď blbej, vstup tam!” použil větu “Ať Tě to ani nenapadne.” Má cenu řešit členství pánů Dlouhého a Fischera v komunistické straně? Rozhodně ano. Vzkazujete lidem, že pokud v mládí budete podporovat totalitní režim, tak po změně k demokracii můžete po dvaceti letech kandidovat na prezidenta. Byl bych rád, kdyby naše společnost dala jasně najevo, že si toto nepřeje. A že se najdou charakterově vhodní lidé na prezidentský úřad je možné číst o pár stránek dříve u Joachima Gaucka.

Táňa Fischerová – Nemyslím si, že by prezident měl být ekonom či právník, raději bych tam viděl třeba sociologa. Aby dokázal na věci schválené parlamentem upozorňovat z jiného pohledu než formou čísel a paragrafů. Myslím si, že by to T. Fischerová zvládla, ale můj ženský favorit to není.

Vladimír Franz – Je mi zcela jedno jeho tetování a baví mne, když vypráví o ne prezidentských věcech. No, ale to je opak toho koho volíme. Cítím velkou nejistotu v zásadních otázkách.

Zuzana Roithová – Rád bych viděl v roli prezidenta ženu a z nynější nabídky kandidátů je to ona. Rozhodně nesouhlasím se všemi jejími názory, ale na druhou stranu se mi líbí její životní dráha. Schopná slušná žena, která byla úspěšná ať už jako ministryně, ředitelka nemocnice či europoslankyně. A pak hlavně jedna věc, které se mi u kandidatury líbila. Měla nejméně podpisů, které byly posléze vyřazeny. A oceňuji i i systém poctivého sběru podpisů. O to více náročnějším než motivování financemi. Pokud lidé věří svému kandidátu, tak dokáži sehnat bez problému dostatečný počet podpisů ke kandidatuře. A není třeba komedie u Ústavního soudu, ale říkejte to Okamurovi.

Karel Schwarzenberg – Byl by to jednoznačně můj favorit deset let zpět, ale nyní ne. Ne kvůli věku, to myslím, že by zvládl. Ale nelíbí se mi jak při volbách na mne hleděl z každého billboardu zpoza jednotlivých kandidátů, ale posléze nedokázal ukočírovat svoji stranu resp. Miroslava Kalouska. Nelíbilo se mi lehké zběhnutí od Strany Zelených. Nelíbilo se mi divné auditování u Čuňka. Nelíbilo se mi extra nadšení z radaru. Chápu, že má jednoznačně největší renomé z kandidátů, ale poslední léta mi spíše připadají jako držení se funkce ministra zahraničí. A jak vtipně poznačil premiér Nečas: „Já potřebuji ministra zahraničí, ne ministra v zahraničí“. I přesto všechno je to můj kandidát číslo dva.

Přemysl Sobotka – Kdyby za ODS kandidovala Miroslava Němcová, tak i když není můj šálek kávy, hlas by dostala ona. Poslední faux pas s „provokací daru nedaru“ hovoří za vše. Když si člověk neumí zařídit pořádné spolupracovníky, jaký je pak sám?

Miloš Zeman – Bohužel jsem přečetl hodně knih a článků o jeho vládě, že jednoduše bych musel být blázen, abych mu dal hlas. Musím uznat, že je politik profesionál a s lidmi to umí. Když si však dá člověk práci a dohledává odpovědi, které suverénně plodí po otázkách moderátorů, tak musí v polovině případů říci: „Vždyť ten člověk lže.“ Už jenom samotné financování kampaně mi stačí k tomu, abych jím neztrácel čas.

Takže budu volit Z. Roithovou a je mi jedno pokud nepostoupí, volím já dle mého nejlepšího svědomí. Každopádně odmítám hrát hru na menší zlo a volit Schwarzenberga ať se tam nedostane jeden z pánů Zeman a Fischer. Ostatně kníže můj hlas nepotřebuje, protože ve volbách v roce 2010 dostal nejvíce hlasů z celé republiky. Druhý v pořadí měl méně než polovinu hlasů. Takže pokud budou lidé volící TOP09 disciplinovaní, tak nemusí mít obavy o postupu do druhého kola. Ledaže … ledaže by to bylo jinak:)

Víte ovšem co mi u všech kandidátů chybí nejvíce? Upřímný smích a dostat lidi do dobré nálady. Takových lidí není mnoho a že jsme takového prezidenta mohli mít už pět let. Fotografie ze tří různých akcí tohoto roku.