Jmenuji se David a přišel jsem na svět dnes …

Když jsem fotil minulý rok na konci listopadu jednu svatbu, tak nevěsta byla již v pokročilém stádiu těhotenství. Nebylo to však první dítě, ale již páté, takže si dokážete představit ten mumraj po celý den. Zuzka to však zvládala bravurně, ale občas bylo třeba si v klidu posedět a odpočinout. Při jedné takové pohodičce jsme se dostali k tématu jména dítěte. A já podotkl jak je moc hezké, že se bude jmenovat po mně David. Což bude zajímavé, pokud to bude holka:) V tu chvíli začali Zuzka s Alešem přemýšlet, že to asi není tak špatný nápad. Byly v záloze asi další varianty, ale asi díky tomu dni stráveného se mnou jsem je přesvědčil, že jednoduše lepší volba než David neexistuje.

Jeden podvečer mi přišla smska ve znění: Jmenuji se David a přišel jsem na svět dnes ve 12:20, vážím 2,75kg, měřím 46cm a s maminkou jsme v pořádku:)

Protože jsem byl stovky kilometrů od domova, tak jsem ještě neměl možnost si popovídat kolika procenty jsem se tedy já podílel na konečném znění jména. Pro uspokojení mého ega by mi stačilo nějakých 92% :) Takže dnes více popíšu fotografie z jejich svatby a poodhalím jak vlastně nad fotografiemi přemýšlím, přeci jenom všichni si to zaslouží.

Zde jsem chtěl propojit dva děje, kdy si jedno dítě hraje a druhé je k nelibosti oblíkáno do šatů. Tak jsem se válel zcela v rohu místnosti na zemi a hledal tu správnou kompozici. Nakonec nejzdařilejší byla tato a i když preferuji snímky, kde se nikdo nedívá do objektivu, tak tady to funguje. A nechal jsem ji barevnou, ať vyzní takové to teplo domova.

Tohle je typický příklad mé fotografie, kdy mne dotyční vůbec neregistrují a věnují se jinému ději, zde sledování televize. Tady na mne čekal úkol, jak co nejlépe všechny propojit do jednoho snímku. Nejtěžší bylo správně vychytat tu holku, která má hlavu orámovanou rukama přední holčiny, protože rozhodně neseděla v klidu. A to je můj úkol, dosáhnout výsledku aniž bych někomu něco řekl.

Zde zase jiný přístup, kdy musíte předem vědět jak má výsledná fotografie vypadat. Zuzka seděla na schodech a volala na malého, ať jde dolů. A když jsem slyšel rychlý běh, tak bylo jasné, že rozhodně v klidu po schodech nepůjde. Tak jsem měl v hlavě to, že jej zachytím rozmazaného a Zuzku ostrou, tedy pokud se nepohne. Vše vyšlo dokonale hned na první pokus, no ono ani více pokusů nešlo udělat skrze rychlosti malého.

Někdy je třeba nechat lidi o samotě, aby se mohli sobě věnovat. Což asi tak vypadá z téhle fotografie, ale pravda je takové, že se nelíbají, ale Zuzka upravuje Aleši kravatu:) Je to fotografováno na delší objektiv a zakomponováno přesně do třetin jak má být.

Zde fotografie, kde jsou Zuzka a Aleš na stejném místě, ale již byla kravata uvázána a probíhá odměna. Je to příklad jak se prakticky stejný děj dá zachytit dvěma ohnisky a jen stačí výsledek zajímavě uchopit.

Někdo vám k fotografii pomůže náhoda jako zde, kdy se propojily šibalské úsměvy obou aktérů snímku.

Klasický snímek odrazu, kdy jen čekáte na vhodný děj. Vlevo láskyplné pohledy rodiny a vpravo boj s kytkou:)

Svatba se konala v místnostech, které oddělovala stěna s vestavěným krbem skrz kterého jste se mohli dívat na druhou stranu. Tak jsem rychle využil toho, že Zuzka s Alešem stáli blízko krbu a z druhé strany fotografoval. Bohužel tam nepostáli moc dlouho já bych je potřeboval do ideálnější pozice. A tohle je nejlepší fotografie z pěti co jsem pořídil. Každopádně i tak to ukazuje ten jiný pohled, který je třeba k tomu, aby se člověk odlišil.

Někdy je třeba být doslova v centru dění. To jsem byl u krájení dortu na kolenou přímo u stolu. Děcka nosily kousky dortu svatebčanům a tuto fotografii mám rád skrze pohledu toho klučiny, fakt nevím co ho překvapilo, ale je to zajímavý pohled.

Z jednoho stolu si děcka udělali bunkr a vznikal řada fotografií z tohoto místa, ať už jak z bunkru koukají, nebo jak se baví uvnitř. Ze všech těchto snímků mám nejraději tento.

Takže to bylo pár ukázek. Příští týden si ukážeme snímek, který je z této svatby a patří k mým nejlepším z celého minulého roku.