Uživatel není dostupný, relaxuje

Nedávno si postěžovala jedna velmi známá právnička jak ji v Itálii špatně fungoval internet, neexistence wifi a pomalost mobilního internetu. Byla tou dobou lyžovat a nemohla u toho pracovat. No nevím, zda to je nejlepší cesta jak se nezbláznit. Když už jedu relaxovat, tak by se mělo restartovat nejen tělo, ale i mozek. Opakují se stále stejné chyby, že lidé na toto zapomínají a pak se diví v jakém stresu žijí. Když jedu já mimo republiku, tak dávám do mailu automatickou odpověď kdy se vrátím a do té doby se do schránky nepodívám. Mobil sice mám u sebe, ale používám jej víceméně jen k nalezení jiných lyžařských družstev, rozhodně jej nezvedám pokud lyžuji. Chápu určitou frustraci lidí, kteří se nedovolají, ale pokud mi napíšou smsku s dotazem, tak sice neříkám že hned ten den, ale odpovím. Dříve jsem zvedal mobil, ale když pak stejně většina telefonátů byla nedůležitá, tak jsem si řekl, zda to vůbec má cenu. Taktéž stahování hlaviček mailů do mobilu mám dávno zrušeno.

Nenechám si život ovládat technologiemi, učím se efektivitě. Třeba když zpracovávám fotografie a to v kuse několik hodin, tak nemám zapnutý outlook. Protože nově příchozí pošta člověka vyruší v soustředění. A čím dál více omezuji sociální sítě až jednou vypnu i je. Stejně tak si občas dávám mobil „na potichu“ někde mimo dosah mých očí. Jeden kamarád mi už párkrát řekl, že se spíš dovolá do pekla než mi:)

Mám rád hudbu při práci a nejčastěji tyto rádia http://www.radioparadise.com, které je bez reklam a mluvení a http://www.1.fm/station/ChilloutLounge. Pokud dělám méně důležitou práci, tak pak poslouchám rozhovory z Českého rozhlasu nebo ČT24. To mne pak mluvené slovo nevyrušuje, ale naopak čerpám informace. Další level jsou pak stažené mluvené knihy v ipodu do vlaku či auta. Jsem člověk zvídavý – nezaměňovat se zvědavý.

Tohle všechno jsou technologie, které jsou sice dobrý sluha, ale špatný pán. U mne hranice „přeužitečnosti“ již byla pokořena, pomalými krůčky se vracím do technického pravěku. Na druhou stranu jsem velmi rád za nové technologie ve fotografické oblasti.

Nevím jak bych fotografoval na lyžích dvacet třicet let zpět. Fotoaparáty ostří rychle či jsou odolné proti extrémnímu počasí. Počet snímků za vteřinu dávno překročil hodnotu desíti. A hlavně možnost mnohagigových karet nezpůsobuje mrznutí prstů u výměny filmů. Když jsem na lyžích, tak si sebou neberu nejnovější mašinky, protože se vždy najde pár blbců (nemyslím našich účastníků, Ti perfektně plní mé požadavky), kteří vás obhodí sněhem v domnění, že je fotografujete a přesně tohle vylepší fotografii. Jeden takový Neumněl mne teď takto atakoval. Tak jsem ho dojel a jaké bylo jeho zklamání, že mu nejedu ukázat fotografii, ale řádně osněžený foťák. Bylo marné mu něco vysvětlovat, neuměl anglicky a polsky se mi mluvit nechtělo. Ani tu blbou kořku nekoupil:)

Nebojím se, když řeknu někomu zkušenému, že provedeme takovou fotografii. Protože jednoduše vím jak je dobrý lyžař a to je ostatně cíl kurzů. Zlepšit každého na úroveň takovou, že když pak jedete po českých kopcích, aby si ostatní řekli, že chtějí být jako on/a. A je radost pohledět na lidi, kteří jezdí každý rok jak ta elegance roste vzhůru.

Dnešní fotografie je tedy z minulého týdne z předposledního dne kurzu, který věnujeme natáčení a fotografování. Což použijeme u večerního rozboru. Teď se nám povedlo zachytit řadu pádů a vrchol byl pád v jízdě po vnitřních hranách, což si naše bránice bude pamatovat hodně dlouho:) Zde na snímku Šárka, již evidentně zkušená bojovnice se sněhem. Na kopci ostatní z družstva sledujíc jak se jízda povede. Vidíte, že ten den nám počasí moc nepřálo, no ale na manšestru při slunci umí jezdit každý. Tohle vyfotit není žádná věda, spíš je to fotografování kulometného stylu. Na těch tisících fotografiích si pak každý detailně může prohlédnout, kde dělá v oblouku chybky a to jej/ji zase posune výše k vavřínových věncům.

PS: ve středu jedu na několik dní do Rakouska, takže se mi opět nedovoláte ;)