Dnes něco speciálního

Minulý rok zpět zhruba ve stejnou dobu jsem zde umístil článek o hasičích, takže pokud jste jej nečetli, tak to rychle napravit. Tento rok bylo opět cvičení a to v Polsku, jakožto příhraniční spolupráce a to jsem tam pochopitelně nemohl chybět. A vy budete mít opět možnost nahlédnout na fotografie, které jsou trošku speciální. Pochybuji, že je v republice jiný fotograf, který by šel do stejných hasičských extrémů jako já. Fotit něco z dáli mne totiž nebaví a nejraději jsem přímo v akci. Jednou jsem četl, že pokud si nemůžete na objekt zájmu fotografování sáhnout, tak jste moc daleko. Takže to pro mne znamená obléknout si hasičskou výbavu a hurá do boje.

Jediné co by mi ztěžovalo fotografování je dýchací přístroj, takže jej nenosím. Ale teď by se mi sakra hodil, protože „hořící“ objekt byla nefunkční hala továrny na karbonové výrobky a v nich byly zapáleny pneumatiky. Kouknete dovnitř objektu a nevidíte si na ruce, všude agresivní dým. A tak přemýšlíte zda tam vlezete, ale ten adrenalin se nějak napumpuje a jdete. Plícím a očím jsem dal tedy řádně zabrat, ale nebylo to nijak vážné, že by se mi hodně motala hlava a někde sebou seknul. U některých fotografií si řeknete, že vždyť na nich není moc vidět a ano, tak to vevnitř vypadá – nic nevidíte.

Co se týče foto techniky, tak jsem použil jen jedno odolné tělo a jeden širokoúhlý objektiv. Měnit cokoli v tomto mikročástečkovém prostředí by nedělalo dobrotu a pak všude na vás něco padá či kape. A když navíc máte dar se umazat v jakémkoliv prostředí, tak pak vypadnete opravdu špinavý jako čuně. Díky chybějící masce jsem pak po vysvlečení vypadal spíš jako kominík než hasič. No byl jsem jednoznačně nejšpinavější hasič ze všech desítek přítomných a tak vděčná atrakce fotoaparátů. No, když má člověk talent, tak se neubrání.