Duben 2013

Velikonoční pondělí

To, že v pondělí nebyl vydán článek berte jako Apríl – haha. Podle včerejší návštěvnosti jsem usoudil, že asi fakt chcete něco číst. O čemž mne pak přesvědčilo i pár smsek, kdy se pán uráčí něco napsat.

Doba, kdy jsem ve velikonoční pondělí vypadnul z baráku a vrátil se alkoholově opojen, je pryč. Teď jsou jiné tradice a mezi ně patří třeba výjezd do Polska na velikonoční procesy jízdy jezdců na koních či kočárech. Tato událost má více než 300 letou historii a patří tak mezi pár stejných procesí v Evropě s takovou historií. Když se v minulých létech vydařilo počasí, tak se koní nešlo dopočítat a rozhodně jich bylo více než desítky. Překvapivé sněhové počasí však tento rok zamíchalo kartami, takže drtivá většina koní, jezdců či diváků zůstala doma. I my do poslední chvíle tápali, zda tam vůbec pojedeme. Ale řekli jsme si, že to bude aspoň jiné než obvykle a tak jeli.

V předchozích létech jsem fotil skoro celou tuto událost. A je to docela fuška, když ten průvod následujete či předbíháte po celou cestu v řádu kilometrů. Takže z minulých let mám řadu dobrých snímků, proto mne už neláká stejně blbnout jako předtím. Teď jsem nafotil jen pár snímků. A to jsem fotografoval jen z místa dojezdu, kdy už byly koně v klídečku.

U dnešní fotografie jsem se zaměřil na dva koně s netradičním zabarvením, kdy jsem je fotografoval z velké dálky. Chtěl jsem mít kompozici takovou, ať jsou koně co nejblíže sobě, ale zároveň „do sebe“ nezasahují. Tak jsem se po metru posunoval či poklekával. Pořád jsem se soustředil na tyto dva koně. Chtěl jsem mít na fotografii jak spodní trávu, tak nahoře okraj svahu. Po hodné chvíli, kdy jsem byl relativně spokojen jsem se vrátil zpět a prý, že ta blondýna koni dobře pózovala, že. Já nějak nechápal, protože právě ten kůň vpravo se pořád hýbal. Tak jsem se podíval pořádně a asi deset metrů vlevo byl ještě jeden kůň se zmíněnou blondýnkou v kostýmku, opravdu jsem si jich nevšiml. No a ona si myslela, že na tu dálku fotografuji ji a tak pořád různě pózovala. No naštěstí pak nepřišla, abych jí ty fotografie poslal. To by byla opět škola diplomacie jak se z toho vykecat bez ztráty kytičky, ale to já umím nebojte;)