Tak nějak tančíme

Svatební sezóna je již v plném proudu a tak zde budu více zobrazovat fotografie z těchto životních dnů. Není to otravné tohle fotit každý víkend? Než jsem si našel svůj styl, tak jsem s tímhle trošku bojoval, ale teď už skálopevně vím, že jsem se v tomhle našel. A vlastně to, že se u svateb prakticky opakuje pořád to samé, tak mne dopředu žene poznání nového. To, že ty stejné věci si můžou ubírat jinak či do toho vstoupí něco nečekaného.

Třeba u fotografování tance vždy dělám nějaké fotografie tak, že si lehnu na zem a fotím mezi nohama. Většina lidí nechápe můj záměr a tak se zastavují či přeskakují, protože neví že já tam ty nohy potřebuji. Takže jim ukazuji, že mají normálně pokračovat dál. I přes ty nechápavé pohledy poslechnou. Když pak tančí resp. chodí normálně, tak je to nejlepší co můžou udělat. A jak jsem psal výše, občas se objeví něco nečekaného. Třeba jako nyní, kdy na mne koukla jedna svatebčanka, takže fotografie hned dostala nový náboj. Takovou iniciativu velmi vítám, je třeba si dělat srandu. Současně se na fotografii zaznamenala řada dalších dějů. Třeba pohyb nohy holky vlevo, kdy jako balerína se snaží skákat po špičkách. Uprostřed nevěsta při tanci s jedním z hostů s elegantním gestem levé ruky. Samotná nevěsta byla energická a tanec ji koloval v žilách stejně jako krev. To si pak při odjezdu říkáte zda nezůstat a ten večer neprotančit až do rána, životní dilemata. Ale následná akce, kde jsem pak jel mi to velmi nahradila. Ale to už je jiná vesnice, jiný kraj.