A pořád dokola o tom světle

Když jsem se včera večer vracel z fotografování, tak jsem před rodnou vesnicí zastavil a pořídil pár fotografií při západu slunce. Vzdušnou čárou je to 60km na Praděd, který se v oranžovém pozadí nádherně vyjímal. V tu chvíli jsem si uvědomil, že hodně málo fotografuji všední věci a už nenosím u sebe pořád fotoaparát. No ono tahat všude sebou zrcadlovku s objektivy není moc pohodlné. Což se jen potvrdilo včera, když jsem se základní technikou lezl na komín v jedné fabrice. Kdy nevíte zda prvně jistit sebe nebo fotobrašnu. Když pak mám u sebe techniku, tak ji nerad nechávám v autě, takže ji člověk musí všude tahat. Dalo by se to vyřešit nějakým malým kompaktem, protože fotoaparát v mém prehistorickém mobilu jakoby nebyl. Ale to hodně tápu, který kompakt pořídit. Protože jednou si říkám, že by to chtělo široký objektiv, pak zas ať je nepromokavý nebo ať má alkoholmetr.

Poslední dobou sleduji zvýšenou aktivitu v ptaní se jaký fotoaparát si má dotyčný pořídit. Jelikož jak vidno sám mám v tom nejasno, tak jak pak můžu poradit? Těch fotoaparátů je tolik a pořád se obměňují, že není šance se v tom orientovat. Když mi někdo pošle konkrétní typ, tak pak můžu říct názor. Obecná rada zní tak, že kompakt si kup podle toho jak se Ti líbí a značku zrcadlovky podle toho co mají kámoši. Mám to „jednodušší“ v tom, že se zajímám jen o profi techniku, takže toho není tolik. Nikdy jsem nebyl fanda do hledání piditechnikálií, spíš se řídím pocitem a pochopitelně ochotou investice. Ono to něco stojí, ale hlavně váží. Což je první dojem, když dám lidem vyzkoušet moji techniku. Občas někomu půjčím něco staršího a po měsíci testování mi to vrátí se slovy, že si pořídí kompakt.

Při fotografování svatby nedávné svatby jsme toto téma taky probírali, protože ženich Honza se věnuje fotografování a evidentně ho to baví. Z čeho jsem měl velkou radost bylo to, že oba přesně chápali můj cíl fotografování. Proč to dělám tak či tak a věta „ty černobílé jsou stejně lepší“ mi zněla jako rajská hudba v mých uších. Proto paradoxně teď ukážu fotografii barevnou.

Za poslední dobu není lepší ukázka než tato, proč fotografuji bez blesku. Svatba se odehrávala v menším kostelíku a čas pořízení fotografie je zhruba dvě minuty před polednem. To prostupovaly sluneční paprsky skrze vrchní okna resp. jen přes jedno a ten kužel světla mířil přesně na již sezdaný pár. Teď pomineme to, že oba si dali prstýnky na pravou ruku. Což jsem sice já v té chvíli nezaznamenal, ale fotoaparát ano:) Dalo by se to vyfotit tak, aby byli všichni svatebčané viditelní, ale já chtěl ukázat právě ten kontrast. Blesk by tuto atmosféru zcela zničil a není třeba u všech fotografií ukazovat každého člověka, ti se najdou v jiných snímcích.

Stejně jako u snímku na začátku článku je i tento zcela vytvořen přírodou resp. světlem které bylo v daný moment. Proto nerad slýchávám ten pozdrav fotografů „dobré světlo“. Jak by to mohl někdo ovlivnit. Já mám radši výzvy ať mi dáte špatné světlo a já jej použiji. Tak jako jsem jej vyzdvihl u té fotografie svatební.