Úhel pohledu

Svatby od kamarádů se vyznačují tím, že je nikdy nezažiji klasickým způsobem. To jest, že bych měl přes den v rukou místo fotoaparátů pivko a nemusel na nic myslet. Vletěl na parket a tam řádně oslavil svatbu. Je to o to víc náročnější, že tohle vše musím večer dohnat a kolem desáté se z profesionála stává normální svatebčan. Opravdu bych to chtěl někdy zažít bez fotografování a věnovat se hrám, které se na svatbách hrávají. Teď jsem se sice sám nominoval do výběru lidí co se budou věnovat hraní, ale velmi rychle jsem byl přeřazen na své místo za fotoaparát.

Ostatně celý ten svatební den byl zajímavý už tím, že jsem jel v kuse nějakých 25 hodin. Na začátku jsem nemohl dospat a jelikož mám svůj ranní hodinový rituál příprav před svatbou, tak jsem z něj udělal hodiny dvě. Pak ještě stále za tmy nasedl do auta a jel za nevěstou, které jsem pak dopoledně dělal řidiče. Svatební obřad byl směřován k poledni, takže bylo na vše dostatek času. Na hostinu se opět přejíždělo na zcela jiné místo. Celé to bylo příjemně posunuté o pár hodin. No a ke konci jsem uzavíral celou svatbu s dvěma lidmi. Byla vidět úleva na tváři paní co za námi zhasnula, že konečně už bude klid:)

Po zkušenosti z minulého roku si už dávám více pozor na techniku. A tak fotoaparáty už nepůjčuji tak lehkomyslně. Tady jsem o ně neměl strach, protože ty lidi velmi dobře znám a sami lehce fotografují. No a když se hrály svatební hry, tak bylo dobré mít toto pokryté ze dvou stran. U některých fotografií se to fakt vyplatilo.

Příklad dnešních fotografií, kdy stejnou scénu vidíte ze dvou stran. Nepovím vám, které dvě fotografie jsou mé a které dvě od amatéra, ať zachováme nějaké tajemno. Je otázka, zda jsou lepší ty mázlejší nebo ostré. Dvě fotografie jsou fotografovány pět let starých aparátem a dvě půl roku novým. Je hodně otázek, které bych mohl takto napsat k výše uvedených fotografiím, ale spíš se zaměříme na něco jiného. U prvních dvou si všimněte výrazu holčiny na pravé fotografii. Ta nemohla tušit, že kluci neletí na ni, ale sáhnout na hračku nad ní, proto tak zděšený výraz. Chudák holka. U druhých dvou zase kluk, kdy u první fotografie zcela zanikl. U druhé vidíme, že nevěděl co se děje za ním  a bylo jej třeba obíhat.

No prostě každou situaci lze zachytit hodně způsoby a je to holt subjektivní pocit co je pro každého lepší. Pro mne je ten úkol jasný, vybrat předem v hlavě ten nejsprávnější a až pak cvakat spoušť na aparátu.