A teď něco úplně jiného 1.

Když zpracovávám fotografie, tak na vedlejším monitoru mám puštěnou ČT24, kde z internetového vysílání poslouchám ať už živý přenos, nebo hlavně hromadu pořadů z archivu. Když jsem včera večer končil, tak zrovna běžel online přenos o propuštění exposlanců z vazby. Tak jsem si řekl, že bych se tam mohl jet podívat. Ani ne fotografovat jako spíš ze zvědavosti jak vypadá člověk, který vyjde z vazby do které byl znenadání vzat. Nemám to do Ostravy daleko a i kdybych přijel pozdě, tak by to nevadilo, protože jsem si aspoň proluftoval tělo. Dorazil jsem cca o hodinu dříve než dotyčné propustili, tak byl dostatek času si ať už povídat, nebo sledovat. U jednoho černého fára postával jistý člověk, tak jsem se ho optal pro kterého exposlance přijel. Evidentně takovou přímou otázku nečekal, ale pak jsme s úsměvem prohodili pár vět. O mnoho zajímavější byl člověk, který to sledoval taktéž a povídal mi zkušenosti z vazby – v té stejné byl půl roku. No, hodně zajímavé.

Člověk by měl prvně získat dojem o okolí, kde se událost odehrála. Vysoké ušmudlané baráky kontrastovaly s vymydlenými autami, které byly nachystány pro odvoz. Nikdo pořádně nevěděl ze kterých dveří se bude vycházet. Já předpokládal, že z jiných než kterými pak procházeli a tak plán na fotografie které jsem chtěl udělat přišel vniveč. V těch prvních minutách jsem tedy spíš sledoval terén.

Načež vyšel první „hrdina“ noci v obležení novinářů. To poslední co bych chtěl, tak se někde cpát, takže jsem fotografoval z druhé strany chodníku teleobjektivem. Na této fotografii není nic zvláštního. Spíš chci ukázat na ty světla od kamer a že fotografové měli blesky. Pokaždé, když musím fotit s bleskem beru jako osobní prohru, takže jsem si řekl, že ti borci mi to nějak nasvítí sami.

Což se právě ideálně stalo u této fotografie. Kdy jsem se fotografováním trefil do momentu, kdy nějaký fotograf fotil s bleskem. Takže díky chlape, osvítil jsi to přesně ve chvíli, kdy se na mě díval. Nevím jakou charakteristikou vyjádřit tento pohled, řekl bych že se dá různě vyložit. Každopádně se po několika týdnech mezi zatuchlými zdmi nadýchal čerstvého stromečku:)

Advokát, který měl přímý vstup do televize a vzadu novináři čekajíc. Měl jsem tuto kompozici nachystanou pro případ, že by jeho klient vyšel ze dveří a chtěl tak propojit dva děje. Tak jsem lehce kompozici měnil a čekal, no nestalo se. Chápu, že vše mělo mít svůj timing.

Zde jiná kompozice.

No a tady druhý „hrdina“ večera. Věděl jsem, že je spíše vyšší postavy, proto jsem tomu přizpůsobil i vlastní kompozici. Vyskočil jsem na plot, tím se dostal do lepší pozice, abych zachytil hlouček novinářů a vycházející osobu. Chtěl jsem tam mít i znak a cedulku vězeňské služby. Vše vyšlo přesně dle představ.

Obecně rád fotografuji jinak než ostatní a chtěl jsem si vyzkoušet něco jiného. Nechci tuto politiku nějak hodnotit, spíš je dnešní cíl jen ukázat pár fotografií a proč jsem je takto fotografoval. Jediné co bych k tomu řekl je citát mého oblíbence Senecy: „Lidé v sobě většinou nesou cítění králů. Chtějí, aby proti druhým mohli všechno, ale druzí proti nim nic.“