Cesta k ideálnímu snímku

Když začal natáčet Miloš Forman své filmy, tak je převážně obsazoval neherci. Zdůvodňoval to tak, že dobří herci byli obsazení a než aby vzal průměrné, tak oslovil své kamarády – například svého zubaře nebo příbuzného své ženy. Posléze při přípravě velkofilmu Amadeus měl požadavek, že hlavní postavy nebudou hrát známí herci. Velmi obdivuji tento přístup, kdy s opravdovými profesionály by to měl lehčí, ale rozhodl se jít touto trnitější cestou. Tento jiný přístup mu však dovoloval si lépe vyhrát s improvizací danných lidí. Proto jeho filmy působí věrohodným dojmem.

Proto rád pracuji s neznámými lidmi a preferuji děj, který nemusím ovlivňovat. Ne proto, ať mám pohodičku, ale právě naopak díky neopakovatelným okamžikům zachytím to podstatné. Většina lidí, které fotografuji nikdy nepózovali před objektivem. Ty uklidňuji tím, že ať dělají vše normálně či se nějak nestaví, já si ty snímky sám najdu. Pravda, někdy bych potřeboval ideálnější pozici, ale dávám přednost přijít o toto, než abych narušil tuto realitu. Když je však čas a vím, že nehrozí žádná kolize a já mám v hlavě určitý snímek, tak pak si to lehce zrežíruji. A to je příklad dnešního snímku.

Požadavek nevěsty, že by chtěla více barevných fotografií než dělám obvykle jsem splnil pravda. Ale když jsme se pak po pár dnech bavili, tak paradoxně řekla, že se jí hodně líbí určité černobílé. To je pro mě již známá věc. Ono je rozdíl černobílá a černobílá. To opravdu není o tom, že nějakou fotografii převedu z barev do čb, ale vyhrání si s detaily, kde intenzitu zvýšit resp. snížit.

Když se Andrea ráno chystala, tak jsem si procházel dům a předvídal jak by mohl děj posléze probíhat. Našel jsem si místo na schodišti, s tím že chci mít jak nevěstu a ženicha v jednom záběru. Vyfotil jsem jeden snímek, kde místo ženicha pobíhali hafani. U druhého pobíhali svatebčané v čele s ženichem. U toho druhého jsem už přesně věděl jak bude snímek vypadat, protože jsem si to vyzkoušel u prvního. Který se mimochodem líbil více, asi holt láska k čtyřnohým přátel:)

Je pravda, že u druhého snímku jsem nevěstě řekl, ať popojde o dva kroky dopředu do ideálnější pozice. I tak by snímek byl v pohodě, ale tady jsem si řekl o jisté vylepšení. To byla ta správá chvíle, kdy jsem si mohl o to říct. A díky tomu je ten snímek přesně takový jaký jsem chtěl.

Stejně jako u Formanova filmu Lásky jedné plavovlásky u scény s neherci něco nefungovalo, tak jednoho vyměnil za pána herce Menšíka a hned to dostalo to tepmo, které tomu chybělo. Někdy stačí málo a celek je přesně takový jak člověk zamýšlí.