Okamžitě mi vyndejte tu věc z boty

Nevím zda jste si toho všimli, ale změnil jsem větu na hlavní stránce blogu z „každé pondělí“ na „každý týden“, tak to budu aspoň stíhat. Bylo mi taktéž řečeno, že si to mám změnit na „každý měsíc“, ať je to sichr. No, tento týden probíhá klasicky, že než se dostanu k počítači tak je večer a já unaven již nemám tolika sil abych něco ještě tvořil a spíš mám otlačené písmenka na tváři jak usnu na klávesnici. Každopádně, když si v těchto dnech koupíte nový časopis Svět sportu, tak je to další medium, které uveřejnilo mé fotografie z Islandu. A je tam i srandovní článek o amatérském fotbalu, shodou okolností z vedlejší vesnice kde bydlím. No jsme tam taky zmíněni;)

Nějaký ten hodně pátek nazpátek jsem fotografoval svatbu kamarádovi, který občas fotografuje svatby. Jak jsem psal minulý rok v jednom blogu, tak ke každé svatbě přistupuji stejně, udělat co nejlepší výsledek. A je jedno koho či kde fotografuji. Nijak to neprožívám, že bych si říkal, no to by ses měl ukázat. Pravda to jsem se ukázal večer při tanci s jeho mamkou, kdy jsme energickými pohyby rozbili obrovskou vázu. Tou dobou fotografoval mým aparátem někdo jiný, takže je to náhodně zaznamenáno – i to jak tu spoušť vytírám. Takže se již těšte na silvestrovský blog;)

Tak pojďme již k dnešní fotografii. Obecně je spousta fotografických technik, které lze během svatebního dne uplatnit. Má nejčastější je naplněna heslem jednoho světového fotografa – nebýt posera a být přímo v ději. Proto je můj nejoblíbenější objektiv širokoúhlý. Do něj se dá vtěsnat více dějů dohromady či si pohrát s okolím. Jenže okolí je někdy neúprosné tím, že je hodně rušivých elementů, které by zbytečně odreagovávali od hlavní myšlenky snímku. Rozuměj diplomaticky řečeno, v pokoji je bordel jak v tanku. (Na vojně jsem nebyl, tak nevím co je pravdy na tomto rčení a zda v dnešní době je to stejné?) No tady tenhle stav pokoje byl pochopitelný, protože samotná svatba začala již večer předtím. Byl to pokoj, kde se oblékal ženich a pokud jsem fotografoval od pasu výš, tak přítomný chaos nebyl vidět.

Když si pak Petr zavazoval boty, tak musela nastoupit jiná technika fotografování. To, že na delší čas posunete objektiv. Takže střed bude cca ostrý a zbytek potlačen. Věděl jsem přesně co chci udělat, takže opět stačilo jen počkat na ten správný okamžik. To se vám pak povede fotografie na první pokus. Pravda, někoho občas z toho bolí oči, ale holt to někdy má své opodstatnění. Každá fotografie nemusí být ostrá v každém pixelu. Tuhle a podobnou techniku čím dál víc zkouším na každé svatbě, zvláště u tanců. Pochopitelně je tam velký odpad, protože v rychlých pohybech je to těžší. No, ale o to víc mě to baví. Stále nacházet nové a nové způsoby zachycení dějů.