Zpět, živ a zdráv

Pomalu se dostávám ze včerejší svatby do reálného světa. Byl jsem na jižní Moravě a do půl desáté večerní jsem odolával, že prostě budu profesionál a pojedu domů. No, ale pak jsem si řekl, že raději než mikrospánek v autě, tak megaspánek po akci. Novomanželé nabídli přespání (pochopitelně ne v jejich svatebním apartmá) a započalo se s degustací opravdu vynikající meruňkovice. Ten den jsem vstával ve čtyři hodiny skrze cesty a spát jsme šli kolem třetí, takže opět skoro celý den v zápřahu. Je pravda, že poslední minuty se mi už zavíraly oči, ale obecně přes den člověk unaven není. Mě nabíjí atmosféra lidí a obecně ten kraj vybízel k tomu vzít si láhev vína a podvečer strávit na vrcholech vinohradů. Ano, mám náročné povolání …

V minulém měsíci jsem se dostal do většího presu, najednou se toho nakupilo toho tolik, že jsem musel některé věci omezit. Chápu lidi, že si už zvykli na pravidelný blog a když už se těch „výhrůžek“ nakupilo tolik, tak je nutné se dokopat k jeho pokračování. Předpokládal jsem, že vynechám tak týden, ale nakonec je z toho měsíc. Jelikož následující měsíc nebude o nic méně hektický, tak věřím, že své čtenáře nezklamu a nějak to zvládnu. Popřípadě mi můžete pomoci s návrhem na téma, budu velmi vděčen.

Dnes jsem vybral dvě fotografie ze svatby, kterou jsem fotografoval před více než měsícem. Nějak se tak postupně budeme prokousávat uplynulými a budoucími svatbami. Jelikož mám plno až do podzimu, tak včetně dalších akcí bude dostatek materiálu do konce roku.

K první fotografii. Na každé svatbě je třeba vyfotografovat výzdobu, ať už nějaký celek, tak i detaily. Přiznávám, že na tohle teda odborník nejsem. Proto mám raději, když tohle zakomponuji s lidmi, než abych fotil strnulé detaily. Tady tohle byl moment čerstvého příchodu do místnosti, zatímco Pavla pozorovala ostatní než si sednou na místa, tak Michal upřel svůj zrak na květinovou výzdobu nad ním. Dva samostatné děje, které jsou doplněny svatebním stolem. Tak člověk získá představu v jaké barvě byla tabule, dort či svatební kytka. Pochopitelně jsem tuhle fotografii zkoušel v černobílé, kde se právě zvýraznily ty dva děje, ale zas se přišlo o výzdobu. Proto teď vyhrála barva.

K druhé fotografii. Nijak si nepřipravuji, kde se ve svatební den pojedou fotografovat takové ty klasické očekávané snímky. Drtivou většinu lidí poznávám až samotný svatební den a až tam se ukáže zda tohle budeme fotografovat pár minut nebo pár hodin. A pak je tady ještě efekt počasí, které je tento rok opravdu nepředvídatelné. Tak to bylo přesně u téhle svatby, kdy pomalu celý den pršelo a tak při nasedání odpoledne do auta jsem vůbec nevěděl kde pojedeme fotit, ale novomanžele jsem utěšoval že vím. To jsem přiznal až posléze:) Nakonec jsme skončili na náměstí, kde právě vlivem špatného počasí nebyla skoro ani noha a tam jsme udělali několik snímků. Tuhle fotografii jsem moc nezamýšlel, ale stalo se to tak, že jsme šli na věž, kde jsme udělali pár snímků s výhledem na město. Když jsme sešli dolů, tak se zjistilo, že jsme tam nechali deštník. Tak jsem říkal, že tam pro něj vyběhnu. Pochopitelně nahoře koukám, že by to byly zajímavé snímky ze shora, ale foťáky byly přitom dole. Takže šupem dolů, zadat instrukce a letět opět nahoru. Holt se neříká nadarmo, že kdo nemá v hlavě, musí mít v nohách.