Leden 2014

Proč je to fotografováno takhle

Součástí přednášek jsou i ukázky mých prací. Někdy je prostoru více, kdy povím proč jsem daný snímek vyfotografoval zrovna takhle. Teď naposled bylo jiného povídání více, takže jsem se k tomuto pořádně nedostal. Takže to teď napravím a vy tak proniknete do tajů mé fotografie. Řekl jsem si, že když už přednáším v Praze, tak bude vhodné si nachystat svatbu z matičky stověžaté. Takže pojďme na to. Té soboty byl velmi teplý letní den. Kasia a Braňo si nemohli vybrat lépe. Nemyslím počasí, ale fotografa:)

Podobné snímky odrazů v zrcadlech vidíte snad na každé svatbě. Jest jenom otázka jak moc na vás působí reálně a kdy cítíte určitou strnulost vlivem požadavku fotografa. Tady nikdy neříkám, aby se nevěsta na mě podívala. Holt to musím nějak stihnout, popravdě ne vždy se to povede k dokonalosti jakou hledám. Tady bych řekl, že se to povedlo. Sice v tom odraze lze nalézt kousky postav, ale lehce tohle vše přebije výraz nevěsty.

Zde trošku odlišný přístup k odrazům. Jelikož kosmetička se věnovala nevěstě a to pravda trošku trvá, tak než abych stál jako trouba v koutě, tak si pak pohraji s nějakými předměty. Zde přiznávám, že jsem si pudřenky (či co to je) nastavil tak, ať vidím odrazy nevěsty. Je to posun reality? No možná je, ale s tím se dokážu smířit. Ta nepřekročitelná hranice by byla v okamžiku, kdy bych řekl nevěstě, ať se na mě podívá apod. Tak jsem počkal jen na moment, kdy bude v záběru ona bez rukou kosmetičky, které jinak ten snímek rušily.

Tady už netradiční pohled, kdy jsem ležel na zemi. Vedlo mě k tomu to, že kosmetička měla štětce a šminky na skleněném stole a člověk pouvažuje, že by to mohl být zajímavý úhel. Nevěsta byla automaticky natočena směrem, který jsem chtěl. A jediný úkol které přede mnou stál bylo, ať mezi štětci naleznu oči kosmetičky. Takže jsem se lehce zvedl do polohy sklapovaček a krouživě hledal ten správný směr. Taktiku zde mám takovou, že vyfotím hned nějaký snímek, i kdyby nebyl dle představ. Ať prostě mám aspoň jeden a pak fotím už s větším důrazem další. Proto člověk nafotí za den tolik snímků, prostě zkouší, zkouší a zkouší.

Ještě než se nevěsta oblékla do šatů, tak se oblékl ženich. Takže opět úkol, udělat několik snímků samotného a pak hned tyto dvě osůbky zakomponovat do jedné fotografie. Máme několik snímků, kde jsou u jednoho zrcadla. Ale já mám raději tento, protože vidíme dva oddělené děje a bylo fakt zajímavé, jak se ženich prohlíží z každé strany:) Prostě muselo vše perfektně sedět, proto tak soustředěný výraz.

Ještě před obřadem jsme vyfotili pár klasičtějších snímků. Jako nejdůležitější místo byla ustanovena jedna z učeben školy, kde se Kasia s Braňem seznámili. Nějaký ten rok zpět jsem u toho stolu fotil nositele Nobelovy ceny a teď tam po něm ti dva hopsali:) Přišlo mi to jako jednoznačné, že jinak bych tu místnost zajímavě nevyfotil. Já jsem si vylezl na židli a jim jsem „přikázal“ udělat nějaký pohybový masakr a cvak.

No tak ženicha vyfotil, jak mu někdo upravuje motýlka. A co jako. No, na téhle fotografie není fakt nic extra zajímavého. Až na ten příběh v pozadí. Pár minut dříve jedeme v kočáru směrem ze Staroměstského náměstí do kostela a klasická otázka – Máš prstýnky? … No co myslíte:) … Takže byla vyslána spojka do hotelového pokoje. Mezitím už všichni připraveni před kostelem, takže se to zdržovalo jak se dalo. A tady ženich v zákristii diktoval číslo k trezoru a sondoval příjezd. Když teď člověk ví tenhle příběh, tak už se na fotografii dívá jinak.

Zde jsem chtěl ukázat protisvětlo díky jinému fotoaparátu. Zcela běžná situace na svatbách, kdy se člověk snaží trefit do blesku. Taky je to otázka cviku a převážně náhody, ale pak mají fotografie své kouzlo. Je třeba to zkoušet a v digitální době vůbec nejde o to, že zbytečně vyfotíte několik snímků. Proto máme velké paměťové karty. Raději pohořet, než nevyzkoušet.

Znalost obřadu v kostele mi umožňuje se volně pohybovat, protože vím kdy si to můžu dovolit, ať nepřijdu o něco podstatného. Pochopitelně i to se už někdy stalo, člověk se učí celý život. Nebavilo by mě stát pořád vepředu, takže decentně pochoduji. Když člověk fotí bez blesku, prakticky lidé o mě neví. Chápu, že se někdy na mě faráři dívají pohoršeně, když si v zadní části kostela lehnu. Jenže holt oni neví, že někdy je to třeba ať se dostanu co nejníže na dlouhé sklo. Tady jsem sice neležel, jen procházel, ale holčina byla v pohodě, že mě ignorovala, aby si sedla. Vůbec to neřešila. Takže tohle byla otázka tak tří vteřin a šel jsem dál.

Fotografie, kde svatebčané gratulují k novomanželům jest třeba pofotit, ať se ví, kdo dal ty nerozbitné skleničky nebo umělohmotné lžičky. Zde se mi líbí kolik dějů probíhá. Dvě holky nechtějí přát, další holka kouká na kytky místo na nevěstu, ženich se dloube v nose nebo kde, opravují se šaty a další holka chce jít evidentně spát. Málokdy se to takhle povede, ale o to víc jsem pak šťasten.

Další z fotografií, kdy je třeba trošku znát děj. Profesor ze školy, kterou nevěsta s ženichem studovali, povídal nevěstině babičce jaká to byla studentka. A nemusíte znát žádný světový jazyk, abyste toto pochopili. Ano, někdy nám fotografie můžou připadat banální, ale holt nevíme co vše je skryto.

 

Mám raději černobílé fotografie, protože nechci ať barva přebije děj. Ale nakonec si ukážeme dvě barevné fotografie, kde černobílá by prostě nefungovala.

Když jsme jeli kočárem do kostela, tak několik fotografií jsem pořídil z kočáru, ale pak i různě pobíhal. A člověk se snaží tohle komponovat do kontextu pražských ulic. Kočí mi vždy říkal, kterým směrem pojedeme a já si nadběhl. Tak jsem běžel kolem jedné restaurace, kde právě vlivem velmi teplého dne měli otevřené okna. Vběhl jsem dovnitř a ihned k prvnímu stolu, mezitím přijížděl kočár. Když jsem zvedl k očím fotoaparát, tak lidé podvědomě koukali ven co se tam bude dít. Pravda představoval jsem si, že tam budu mít i hlavy koní, ale vše se odehrálo tak rychle, že člověk musí být rád i za toto. Ano šlo by to vyřešit tím, že bych zavolal ať zastaví, ale to už není ta realita, kterou fotografuji a které lidé věří.

Druhý snímek probíhal tak, že z kostela jsme šli do hotelu pěšky přes Staroměstské náměstí. Novomanželé první a nevěsta nesla kytici nahoře, ať ostatní ví kam. Přece jenom v to sobotní odpoledne bylo náměstí plné. A to jsem chtěl mít nějaký snímek, který by ukázal jen ty dva dotyčné a nějak to náměstí. Logicky tedy tohle vyfotit z podhledu a protože Kasia po očku kontrolovala situaci za sebou a nebylo by třeba říct, ať zastaví.

Byla to fakt haluz

Chtěl bych vám moc poděkovat za besedu s firmou Fotoškoda, které jsem se účastnil jako němý, zkoprnělý divák. Váš příběh opravdového fotografa je pohádková cesta spolu s vaším poutavým vyprávěním jsem byl vytržen z reality a překvapen. Překvapen v tom jak  skvěle se to poslouchá když člověk chce a jde si za svým přirozenou cestou. Vím, že je zatím příběhem spousta práce, dřiny, nezdarů, zmarů, pochopení od vašich blízkých. Kdybychom byli někde v USA asi by o vás už dávno natočili film.

Tohle mi napsal jeden z účastníků pondělní přednášky. No nezahřeje to na srdci?:)

Jak vlastně taková akce vypadala? Hlavní téma bylo o nejnovějším Canon fotoaparátu, konkrétně o Canon 70D. Jaké nové technologie v sobě skrývá a ukázat praktické věci. Měl jsem tento fotoaparát půjčený na pár dní už v minulém roce a i nyní. Testovali jsme schopnosti zaostřování při natáčení videa na snowboard kurzech. Doteď jsem vše natáčel na kameru, ale s tímhle fotoaparátem to pro mne ztrácí smysl. Je to prostě báječná práce, kdy technologie pracují přesně jak si vy představujete a vy si jen hrajete. Oprostíte se od nějakých nastavování a koncentrujete se na důležité věci.

V první části Pavel Šerý z Canonu vysvětlil pár technických pojmů z historie a po pár minutách musel odjet na letiště skrze pracovní cesty. Takže předal slovo kolegovi, který dál pokračoval ve vysvětlování technických záležitostí, proč to u tohoto fotoaparátu funguje jak funguje. To jsem věděl, že po hodině musí taky do pryč. Takže si říkáte, že až tam zůstaneš sám hochu a oni se na něco technického zeptají, tak jsi v kelu. Taky, že se zeptali:) Tak než abych se tam potil, tak jsem holt s úsměvem přiznal, že o tom prd vím. Já opravdu spoléhám na to, že ty technologie pracují přesně jak člověk potřebuje a není třeba se ptát proč je tomu tak. Sám se divím, když průběžně nalézám v mém fotoaparátu funkce o kterých jsem nevěděl. Takže s technickými věcmi fakt moc nepomůžu.

Tak jsem ukázal pár příkladů použití fotoaparátu a řekl pocity s jeho používáním. Tady jsem prezentoval fotografii vytaženou z videa. Na poslední svatbě roku 2013 byl totiž ženich cizinec a pronášel slib v řeči nevěsty a ona zase v jeho řeči. Tak jsem usoudil, že tohle bude o mnoho důležitější natočit, než vyfotit. A taky, že jo, protože díky těm nepřesnostem se krásně uvolnila atmosféra a všem to vykouzlilo úsměv na tváři. Já jsem pak doma zkusil z toho videa vybrat jeden snímek a ten jsem zkušebně vytisknul na větší formát a kvalita byla více než přijatelná. Dokážu si tedy představit, že když budou mít fotoaparáty větší rozlišení videa, tak některé věci budu natáčet a pak si vyberu konkrétní snímek z videa a ten použiji jako fotografii. Tam se asi posune fotografování. No a u tohoto tématu jsme trošku diskutovali s přítomnými. Asi jsem nasadil některým brouka do hlavy.

Nicméně asi zajímavější část pro přítomné byla ta celá story jak jsem se vlastně stal fotografem. Protože bylo poměrně dosti času a člověk viděl, že to kupodivu ty lidi baví, tak jsem to vzal více zeširoka než obvykle. Celé tohle nechci brát nějaké své promo, ale cíl je inspirovat lidi, že je možné uspět v něčem dosud nepředstavitelném. Ten první odstavec asi vypovídá o tom, že se mi to snad daří. Ale hlavně, ono to fakt byla dobrá haluz, že se mi to povedlo:)

Když pak skončila oficiální část, tak jsme ještě dlouho debatovali. Nějak se mi tohle líbí, protože komunikuji s normálními lidmi, takže dojde i na nefotografická témata. Určitě budou další přednášky, na které budu upozorňovat. Uvidíme co s Canonem vymyslíme. Mají to být setkání, kdy se lidé něco dozví o technice, uvidí ukázky, uslyší zajímavá témata a pak budou mít možnost si vyzkoušet různou techniku. Dáme hlavy dohromady.

Tak tohle byl ještě dodatek k přednášce. Od dalšího týdne bychom se mohli pustit do prezentací fotografií ze svateb minulého roku a tak začneme svatbami, které jsem prezentoval na přednáškách, ať to má nějakou kontinuitu. Jestli to bude v pondělí či další dny, to se uvidí, opravdu nebudu po minulých zkušenostech nic raději slibovat:)

Zde ještě zmíněná fotografie.

Vítejte u pokračování, žiju

Proč píšu až nyní a proč zrovna teď? Začnu druhou otázkou. Pár dní zpět jsem měl tak trošku letecký den a odneslo to pár žeber. A než abych ležel, kdy to bolí nejvíce, tak raději sedím či lépe stojím. Nic vážného to není, takže klienti pro které ještě tento měsíc fotografuji můžou býti v klidu. Proto mám více času se věnovat administrativě a dalším věcem, na které dříve nebyl čas.

Sám se divím jak nakonec tento rok pracovně vyšel. Naplánován byl zcela jinak. Jedna věc je má práce a druhá práce manuální doma. Opět prvně k té druhé. Už nějaký ten rok, dva, tři opravujeme starý statek s rodinou. Podědili jsme jej, je památkově chráněn, nic jiného než dostat ho do původního stavu nám nezbývá. Mohl bych psát stránky o tom co jsme všechno udělali, ale popravdě to si málokdo dokáže představit, takže je to zbytečné. Drtivou většinu prací ve čtyřech lidech, na každém se to nějak podepíše, každému to nějak zasahuje do života. Ale dali jsme se na boj a nikdy jsme neuvažovali o tom, že bychom to prodali, nebo řešili nějaké dotace. Když to zvládli naši předci, musíme také, není cesty zpět.

Pochopitelně to hodně zasahovalo do mé práce, protože najednou jsem nestíhal obvyklé termíny. Natož abych s čistou hlavou psal blogy. Je něco jiného, když přes den poctivě pracujete a navečer máte něco tvořit, než je to naopak. To se vám opravdu nechce skrze únavy, ale musíte. Chápu rozhořčení několika lidí, kteří mi po právu vyčetli nedodržení termínu. Bohužel jsem kličkoval jak se dalo, nedalo se více. Je to určitě ponaučení pro tento rok, kolik je toho třeba změnit. Hodně:)

Nechtěl jsem si minulý rok brát té práce hodně a ono to docela šlo do toho půlroku. Jenže pak se nahrnula řada nabídek, které se jednoduše neodmítají a už se to vezlo. Na druhou stranu tak mám řadu materiálu k zajímavým blogům. Takže se těšte na pár zahraničních fotografování či svateb prakticky po celé republice. Nevím, kdy stihnu zaktualizovat web novými fotografiemi. Holt kovářova kobyla. Snad to bude co nevidět. Už to pomalu začíná, kdy si myslíte, že přes zimu bude klídek, tak se najednou vyrojí ta či ta nabídka. To jsou životní křižovatky, kdy je třeba se rozhodnout, zda člověk pojede pohodlně rovně, nebo zkusí vzít štěstí do svých rukou a jet po rozbahněné okresce. Která je možná zkratka k pohodlné dálnici. Hmm, to nikdo neví zda to tak je. Ale je lepší to zkusit, než litovat.

O něčem takovém budu příští týden mluvit, jak málo stačilo k tomu abych se stal fotografem. Společně s Pavlem Šerým z Canonu budeme mít přednášku ve FotoŠkoda – http://www.fotoskoda.cz/clanky/265-dokumentarni-fotografie-s-davidem-bernardem/. Rád bych vás pozval, ale po té co se dalo oznámení na stránky, tak se kapacita rychle zaplnila. To bych asi měl být rád:) Podobnou jsme měli na podzim v Megapixelu. Taková setkání mám hodně rád, protože převážně přijdou amatéři, kteří se chtějí něco dozvědět. Setkáním s profi fotografy se vyhýbám, raději debatuji s lidmi ze zcela jiných oborů. A to jsou přesně oni, snad je můžu inspirovat, aby se nebáli v životě zariskovat a tak dělat to co člověka baví. Uvidíme jak to teď v Praze dopadne a určitě bude třeba dělat něco i na Moravě. To dáme vědět s větším předstihem.

Když se někdo optá, proč fotím zrovna Canonem, tak řeknu, že je to zcela jedno zda Canon nebo Nikon. Ostatní značky prominou. Ale zrovna u Canonu jsem našel člověka, který mi hodně pomáhal v začátcích a pokud něco potřebuji, tak se maximálně snaží. Je to výše zmíněný Pavel Šerý. Aby nedošlo k mýlce, tak i já si kupuju veškerou techniku za plnou cenu a neumím zařídit nějakou slevu (častý dotaz). Holt jsme malá země a já málo slavný, zatím:)

Jednou dělal Canon pro své partnery víkendovku, tak jsem tam jel taky něco žblebtnout o své misi. Mezitím se přednášelo o nových produktech, ale hlavně fotografovalo ať je zábava. Asi nejlepší byla disciplína podvodní ateliér. Skupina si vylosovala fotografii, nafasovala oblečení či potřebnou výbavu, zátěže a fotilo se v bazénu pod vodou. Ano klasický test nového podvodního fotoaparátu.

Takže abychom tento rok začali zvesela, tak několik ukázek. No a další týden opět zde. Díky za přízeň.