Březen 2014

Ukončení lyžařské sezóny

Ukončení lyžařské sezóny klasicky proběhlo v Itálii – údolí Trevalli. Pro většinu lidí nejlepší středisko kam jezdíme. Hlavně z toho důvodu, že bydlíme rovnou u sjezdovky a tak člověk není limitován časem, kdy je třeba se někam dopravit. Takže není ani nic divného, že dojíždíme za pomocí čelovek. Ale to je již jiný kraj, jiná vesnice. Mimo klasické instruktorské skupiny jsme udělali pro tuto zimu klasičtější skupinu „na volno“ pokročilejších lyžařů, co se nezaleknou žádné výzvy ať už na sjezdovce či baru. Docela jsme si oblíbili skikrossové tratě, zvláště jednu, kde jsme tedy festovně potrénovali. Když už se zdálo, že jsme dosáhli vrcholu, tak stačilo vyměnit lyže za nějaké rychlejší a už člověk zas v tom lítal. Teď jsme brali přes třicet párů nových lyží Volkl určené pro další zimu, bylo z čeho vybírat. Já zvyklý na své tuhé Nordiky jsem v prvních obloucích pěkně plaval a připadal si jako totální začátečník. No, ale po chvilce si člověk zvykl a to byl wow fičák lyže. Na tyto kurzy si lidé nemusí brát své lyže, je vždy dostatek na testování a půjčování. Jedna z mnoha výhod těchto zájezdů.

Člověk by se mohl rozepsat o tom proč byste měli jet s námi, ale raděj to ukážu na příkladu. Petr začal lyžovat nějak kolem šedesátky, ať může jezdit s vnukami. Každý rok minimálně jednou s námi jezdí a je velkou inspirací pro všechny ostatní. My relativně mladí si stěžujeme na všemožné bebíčka, ale od něj jsme to nikdy neslyšeli. Odjede všechny cvičení a vrchol jsou jeho zánožky. Takže si lehce ukážeme jak lyžuje člověk co tento rok oslaví sedmdesátku. Nějaké ty dny věnujeme natáčení a fotografování lidí, což večer promítáme a vedoucí svých skupin k tomu říkají několik vět. Tohle je animace z fotografií, co lidé pak dostanou, ať můžou rodinám co ukazovat. Pro zajímavost teď jsem pořídil skoro 6.000 fotografií, což je už řádná porce. Takže přátelé, zde ukázka, která vám ukáže, že je zbytečné se vymlouvat, že se už nenaučíte lyžovat ve svém věku. Obě lyže krásně na hraně a ukázkově pracující obě ruce. Petr je VELKÁ inspirace.

O tom, že na tyto kurzy jezdí pohodoví lidé svědčí toto video. Když už jsme se blížili k našemu hotelu, tak jsem řekl několika lidem, že uděláme příjezdovou formaci. Má představa byla, že pojedou v hadu za sebou. Tak jsem s těmito instrukcemi odfičel dolů nachystat kameru. Člověk pak ani nebyl překvapen co přijelo dolů. Udělal bych to stejně:)

Vy nás ale zásobujete pane Karfík

Minulý blog s videem zaznamenal větší úspěch, takže dnes přidám ještě jedno video, které by mohlo opět pobavit. Minulý rok jsem začal fotografovat pro firmu Lanex, světového výrobce produktů z technického textilu. Udělali jsme pár testovacích snímků, zda jsem vůbec schopen vyhovět jejich požadavkům. Spíše to bylo z mé strany, protože přeci jenom se nespecializuji na fotografování materiálů. No nakonec z toho je fotografování všeho možného, že můžu použít větu doktora Chocholouška – Vy nás ale zásobujete …

Jedno z toho zajímavějšího bylo fotografování zasloužilých zaměstnanců v jejich provoze. To byl trošku adrenalin, protože člověk musel na místě vymyslet kompozici, udělat pár snímků a hlavně lidi přesvědčit, ať do toho jdou. Na jednoho člověka jsem měl tak tři minuty. Je jasné, že takřka nikdo neskákal nadšením, ale nakonec se to povedlo. Je třeba si uvědomit, že fotíte lidi nepřipravené a nemáte moc času. Tohle mi přijde o hodně zajímavější než fotografovat v ateliéru s profesionály a mít na to víceméně času neomezeně s lepším zázemím. Nijak si nekomplikuji fotografování tím, že bych používal blesky a světla, tím bych lidi více vystrašil. Navíc se člověk pohyboval v provozu, kde byl hluk. Takže ono moc režírovat nešlo. Prostě jsem měl jasnou představu jak bude fotka vypadat, lidem řekl jak se postavit a cvak. Z toho vznikly velkoformátové fotografie, které jsou rozvěšeny po provozech.

Když se mě optali, zda bych byl schopen udělat propagační video nového produktu, tak jsem upřímně řekl, že jsem tohle ještě nedělal, ale zásadní problém bych v tom neviděl. Přeci jenom člověk není nějaký loser, že by si nevěděl rady. Ale před vlastním natáčením jsem si toho musel sakra hodně dostudovat. Obecně člověk hned ví zda na něco má či ne. Tady pak vlastně šlo jen o to, ať nám klapne počasí. Což se v ten den vyvedlo náramně. Jasně, že pak v průběhu dne narazíte na řadu komplikací – scénář, zvuk, nespolupracující krávy … Jo já vlastně neřekl oč šlo – o elektrický ohradník. Navíc jsme to točili ve třech jazykových mutacích, aby to nebylo tak jednoduché. Opět důležité bylo, že jsem se na místo u Vizovic jel podívat předem. Takže jsem měl jasno, které záběry použijeme. V samotný den jsem vyrazil už ráno, abych si udělal nějaké předtáčky s ranním sluncem. Každopádně nás pak ještě čekala řada týdnů, než jsme sestříhali finální verze, ale s výsledkem jsem spokojen. A člověka to zase posune dál, jak co příště dělat jinak a lépe.

No, tak se podíváme na video z natáčení, ať se pobavíte. Točili jsme po odstavcích resp. větách a u jedné takové jsem si periferně všiml, že mi krávy jdou po brašnách s vybavením. Představa, že nějaký objektiv budu lovit v hubě krávy mi nebyla milá. Ale nemohl jsem natáčení přerušit, protože zrovna teď to šlo dle představ. Takže jsem čekal až bude věta dokončena a …

Další ze zajímavých fotografování bylo téma – jachtingové lana v Chorvatsku. Takže jsme se vypravili na pár dní k moři. Firma vybavila jednu sportovní jachtu svými lany a potřebovali jsme udělat několik promo snímků. Jasně, že máte představu s jakými akčními snímky se vrátíte, ale pak jste rádi i za ty co máte. Obecně by to bylo na delší vyprávění, některé věci ani nejde popsat. Ale diplomaticky řečeno, lidé v jižních státech moc věci neřeší. Což je takový test na naše nervy:)

Jeden den se jela regata a protože „naše“ loď byla jeden z favoritů, bylo třeba toto zdokumentovat. Představa, že během soutěže budu na lodi vzala rychle za své. Takže improvizujete. Potřeboval jsem se dostat na moře, ať mám nějaké snímky. Poblíž byl nějaký týpek v nafukovací loďce, tak se ho ptám, zda by mě nevzal. Shodou okolností to byl jeden z hlavních pořadatelů a tak mě vzal. Vyjeli jsme a já na něj, že potřebuji pár snímků lodi x-cite, tak ať ji pronásleduje. Koukal na mě jak na vola, ale neschopen slova fakt za ní jel. Tak jsem pořídil pár fotografií co jsem potřeboval a trošku se mi ulevilo, že aspoň nějaké snímky budou. No, ale to už se schylovalo ke startu, lodě zatím lehce popojížděly po moři. Hlavní pořadatel hlásil čtyři minuty a zatroubil, pak tři a zatroubil, atd. Tep stoupal a já si představoval odpich lodí jak formulí po startu nebo koní ve Velké Pardubické. Najednou siréna zatroubila hodně hlasitě a lodě … pluly furt stejně. Tak jsem si říkal, že to asi ještě start nebyl. Jenže pak dlouho už nikdo nic nehlásil, ani nic netroubilo. Tak jsem se zase optal kapitána nafukovačky, kdy bude start. On se na mě zahleděl a říká, oni už přece pár minut závodí. Tak jsme na sebe koukali jak dva troubové a řekl jsem si, že už raději budu mlčet.

Přes to všechno se nakonec podařilo udělat několik snímků, které se používají do firemních materiálů či k zatraktivnění firemního stánku na výstavy. Níže výběr tří snímků a pak použití právě v tom stánku. Každopádně tento rok místo jihu jedeme na sever, takže tam určitě o další ztrapnění nebude nouze, tak pak poreferuji:)