Uvěřte, že můžete a budete na půli cesty.

No, tak se mi to moc nepoštěstilo v minulém roce psát. Už mi řada lidí vyhrožovala, že mi dávají poslední šanci. Já jim odpovídal, že pomalu začínám. Nakonec z toho je rok co jsem nepsal. Čím to? No popravdě nejsem spisovatel, abych si sedl a psal jak divý či maledivý. Holt, když člověk k tomu nemá klidnou hlavu, tak pak je to těžké.

Nakonec z toho byl jeden z neobvyklých roků za můj život. Člověk toho řádně nacestoval v rámci své práce. Ať už začátkem roku Maledivy, tak posléze svatby v Irsku nebo s horolezeckou reprezentací v Itálii. Tak jsem vybral to nejzajímavější z minulého roku a předělal si tak po létech stránky. Takže postupně bude o čem psát, teď se můžete podívat co vlastně člověk dělal.

Proč jsem se odhodlal k tomu nyní? No stačila jedna maličkost v listopadu. Celý rok poctivě pracuju, ať přes zimu si dám pohodičku a hodně lyžuju. Když jsem pak byl hned na první lyžovačce, tak jsem při focení v nulové rychlosti spadl tak blbě, že jsem si nejspíše natáhl křížový vaz. Další dny se s tím dalo lyžovat, ale cítil jsem, že koleno není moc stabilní. Takže se člověk věnoval apres-ski:) Když jsem po návratu u badmintonu dobíhal jeden kraťas, tak jsem se tam skácel jako Pražák na moravské svatbě a bylo vymalováno. V prosinci jsem měl první operaci a minulý týden druhou.

Po první operaci se člověk dostal celkem rychle do reality, ale to je spíš dílo fyzioterapeuta a jeho pokynů. Když jsem teď šel na druhou, tak se mě anesteziolog ptal zda neumrtvíme jenom tu nohu. Já mu spíš doporučoval uspání komplet, protože se znám, že se hodně ptám a rád si povídám:) A on, že aspoň uvidím co se tam děje a můžu tu operaci sledovat na monitoru. Což jsem kladně přivítal. Když mě v daný den přivezli na sál, tak ze mě spadl takový ten skrytý stres, že už to konečně bude a já to budu vše s nadšením pozorovat. Operatér mi říkal, že takových hrdinů už viděl mraky a ten úsměv mi zmizí po pěti minutách a budu chtít nějaké oblbováky. Já však ve svém nitru věděl své. Po hodině a půl, kdy operace končila se na sebe všichni přítomní s úsměvem dívali, že tohle ještě na sále nezažili a mají na co vzpomínat. No já taky, byla sranda po celou dobu:)

Takové věci jako teď s kolenem neberu nijak tragicky, spíš je přijímám jako něco prospěšného, abych se s tím mohl vypořádat co nejužitečněji. Ono totiž jak říká kamarád lyžař a motorkář: Všechno je to psychika. Uvěřte, že můžete a budete na půli cesty. A to platí nejen pro zranění, tak i práci či osobní život. Takže věřím, že se opět člověk dostane do formy za pár týdnů a při tom bude čas na psaní. Přeci jenom už mi to začíná šrotovat o čem všem psát.

Takže nové stránky zde … www.davidbernard.cz